Historický pohled
Vznik obce Litobratřice není blíže znám. V roce 1278 se v úřední listině píše o obci Lupratitz. Již tehdy existoval kostel s farou. Podle této skutečnosti šlo už v roce 1278 o větší obec. Od roku 1395 do roku 1450 náležel kostel a obec opatství benediktinů Vilémov ( u Čáslavi v Čechách ), které bylo založeno v roce 1120 a zaniklo v roce 1541. V roce 1450 odňal Jindřich z Lípy, majitel panství Moravsko-Krumlovského, opatství všechna práva v Litobratřicích. Od této doby obec a fara náležely k panství Moravsko-Krumlovskému. Knížata Lichtenštejnové, pozdější majitelé Moravsko-Krumlovského panství, opětně zasahovala do osudů naší obce. Teprve po I. sv. válce v roce 1922 byl zrušen patronát posledního majitele panství Moravsko-Krumlovského, hraběte Kinského, synovce knížete Lichtenštejna.
V 16. stol.byla Morava z větší části luterského vyznání. Tak také v Litobratřicích byl poslední katolický farář kolem roku 1530. Potom zde působili po sobě dva protestantští pastoři. Tehdy se Litobratřice prohlásily za samostatnou farnost. Po vítězství císaře Ferdinanda II. v bitvě na Bílé Hoře (1620) bylo protestanství z císařských zemí vypuzeno a opět bylo podporováno katolictví. V této době byli v Litobratřicích 2 jezuité velmi známí ze svých misií, na nichž se snažili přivést lid zpět ke katolické víře. Naše obec byla tehdy (1626-1674) přifařena k Hostěradicím. Teprve v roce 1674 majitel panství kníže Hartmann z Lichtenštejnů dal obnovit zchátralou faru a obnovil v ní činnost. Od té doby mají Litobratřice opět samostatnou faru. Do roku 1781 byla přifařena do Litobratřic obec Mackovice. Z důvodu daleké docházky byly Mackovice za doby panování císaře Josefa II. v roce 1781 přifařeny k Břežanům. Matriky z Mackovic do roku 1781 jsou ještě dnes v Litobratřických farních knihách.
V 16. stol.byla Morava z větší části luterského vyznání. Tak také v Litobratřicích byl poslední katolický farář kolem roku 1530. Potom zde působili po sobě dva protestantští pastoři. Tehdy se Litobratřice prohlásily za samostatnou farnost. Po vítězství císaře Ferdinanda II. v bitvě na Bílé Hoře (1620) bylo protestanství z císařských zemí vypuzeno a opět bylo podporováno katolictví. V této době byli v Litobratřicích 2 jezuité velmi známí ze svých misií, na nichž se snažili přivést lid zpět ke katolické víře. Naše obec byla tehdy (1626-1674) přifařena k Hostěradicím. Teprve v roce 1674 majitel panství kníže Hartmann z Lichtenštejnů dal obnovit zchátralou faru a obnovil v ní činnost. Od té doby mají Litobratřice opět samostatnou faru. Do roku 1781 byla přifařena do Litobratřic obec Mackovice. Z důvodu daleké docházky byly Mackovice za doby panování císaře Josefa II. v roce 1781 přifařeny k Břežanům. Matriky z Mackovic do roku 1781 jsou ještě dnes v Litobratřických farních knihách.
Válečná období
V 30. leté válce Švédové snad zničili místo Pavlovice, vzálené 3 km jižně od Litobratřic. Podle úřední listiny z roku 1735 náležel k Pavlovicím statek s 2042 měřicemi (=19 1/4 lánů), kteréžto polnosti připadly k Litobratřicím. Tyto polnosti ještě dnes se nazývají "Pavlovice-pustá obec".
V letech 1809 a 1813 byly Litobratřice obsazeny francouzskými vojsky. 15.července 1866 obsadili Litobratřice Prusové. Procházeli obcí až do 30.července, kdy Litobratřice opustil (projel) princ Albrecht Pruský. 2. srpna 1866 následovalo opětné zabrání obce Prusy.Na farním úřadě se ubytoval šlechtic Otto von Bredow.
V letech 1809 a 1813 byly Litobratřice obsazeny francouzskými vojsky. 15.července 1866 obsadili Litobratřice Prusové. Procházeli obcí až do 30.července, kdy Litobratřice opustil (projel) princ Albrecht Pruský. 2. srpna 1866 následovalo opětné zabrání obce Prusy.Na farním úřadě se ubytoval šlechtic Otto von Bredow.
Epidemie
V prosinci 1714 a v březnu 1715 padlo 16 osob za oběť moru. v roce 1855 řádila od srpna do poloviny září cholera, které podlehlo 49 osob. V roce 1866 v období od 2.8. do 30.9. zemřelo na choleru 51 osob, z toho 13 pruských vojáků.
Velké požáry
18.července 1842 vyhořela celá severní polovina obce nad potokem. 106 obytných budov, 27 stodol, škola, farní úřad a také jižní část kostela se stala kořistí plamenů. 10.8. 1860 padlo za oběť plamenům při velkém požáru 28 obytných a hospodářských budov, 4 stodoly a 3 vinné sklepy.
