K odhalení pamětní desky legionáři Václavu Tunkovi v Únanově
30. 3. 2007
K odhalení pamětní desky legionáři Václavu Tunkovi v Únanově
/ z dějin sibiřské anabase/
/ z dějin sibiřské anabase/
Uzavřením Brest – litevského míru mezi Německem a Ruskem byla českým legiím na Rusi odňata možnost dalšího boje na ruské frontě, ba mohla býti i jejich existence ohrožena.
Proto Československá Národní rada v Paříži na základě směrnic svého předsedy prof. Masaryka uzavřela s francouzskou vládou smlouvu, dle níž čsl. armáda na Rusi byla prohlášena součástí francouzské armády a měla se shromážditi na francouzském bojišti.
Přeprava do Francie nebyla však úkolem snadným. Čsl. armáda byla tehdy na Ukrajině. Odchod z Ukrajiny začal se koncem února 1918, kdy už německá vojska postupovala do Ukrajiny. Došlo k srážkám s Němci / u Kijeva a Bachmače/. Avšak čsl. vojsko po odražení Němců dostalo se šťastně na území sovětského Ruska /Ukrajina tenkráte se odtrhla od Ruska a dala se pod ochranu Němců /.
Po krátkém oddechu nastala přeprava do Vladivostoku po dlouhé sibiřské magistrále
/ železné dráze /. Trať ze Samary na Volze do Vladivostoku měří 7200 km. Rychlík jedoucí rychlostí 60 km za hodinu potřebuje k přejetí této vzdálenosti 5 dní nepřetržité jízdy.
Zpočátku se zdálo, že přeprava půjde bez překážek. Se sovětskou vládou byla uzavřena smlouva, dle níž každému ešalonu / vlaku / Čechoslováků bylo ponecháno na obranu 168 pušek a kulomet. Ostatní zbraně měli být odevzdány v Penze / před Volhou / sovětům. Všech ešalonů bylo 70.
Zbraně byly odevzdány, avšak bolševici smlouvy nedodržovali. Doprava čsl. vojska byla stěžována více a více až konečně ustala docela. Bolševici na nátlak německého velvyslance v Moskvě žádali vydání všech zbraní. Bylo zřejmo, že úmyslem jejich bylo Čechoslováky odzbrojiti a nepustiti z Ruska, jako už to udělali srbskému dobrovolnému vojsku. Když pak byly některé vlaky československých legionářů přepadeny bolševickým vojskem, rozhodl sněm československého vojska, který tehdy zasedal v Čeljabinsku / na Sibiři za Uralem /, že si vojsko cestu do Vladivostoku prorazí po dobrém nebo po zlém. / Mezi přepadenými částmi byl i vlak 2. dělostřeleckého pluku, který byl přepaden v Irkutsku. Pluk tento byl v republice nazván na památku tohoto přepadení “ Irkutský ” a jest nyní posádkou ve Znojmě jako 6. pluk dělostřelecký “ Irkutský “ /.
Rozhodnutím sněmu čsl. vojska došlo ovšem k bojům se sověty. Úkolem těchto bojů bylo odrážení útoků bolševických vojsk na jednotlivé vlaky čsl. legionářů a probíjení cesty k Vladivostoku. Na ohromné délce 6000 km bylo československé vojsko rozloženo ve 4 skupinách. Nejzápadněji byla skupina penzenská ještě v evropském Rusku před Volhou. Část této skupiny byla plně ozbrojena, protože stála před Penzou a zbraně dosud neměla odevzány. Od penzenské skupiny 1300 km výchdněji / jako od nás do Londýna / stála skupina střední čeljabinská už na Sibiři. Od ní na 800 km byla dále na východ skupina východní mezi Omskem a Irkutskem. Čtvrtá skupina byla už ve Vladivostoku, jsouc vzdálena od skupiny východní na 3000 km. Boje u prvních tří skupin započaly v posledních dnech měsíce května 1918. Výtěznými boji došlo nejdříve ke spojení skupiny čeljabinské se skupinou východní. Skupiny penzenská a čeljabinská se spojily začátkem července na Urále. Spojením těchto tří skupin dostala se do rukou čsl. armády na Rusi celá trať od Volhy až po Irkutsk / 4400 km /. Dobytím tunelů / 39 / okolo jezera Bajkalského v srpnu 1918 byla otevřena cesta do Vladivostoku, poněvadž trať Mandžurii byla volná a už se po ní blížily části skupiny vladivostocké.
Ve skupině Vladivostocká byl celý 5. pluk Pražský T. G. Masaryka, v němž sloužil střelec Václav Tunka z Únanova. Tato skupina pod velením gen. Diterichse vystoupila proti bolševikům teprve 29. června 1918, tedy o měsíc později než druhé skupiny. Dobyla Vladivostoku pod ochranou spojeneckého loďstva. Nato se pohybovala směrem západním a v krvaé bitvě u Nikolsk – Usurijska porazila bolševiky, kteří couvli směrem k Chabarovsku na Amurské dráze. A tu došlo k druhé veliké bitvě v historii ruských legií nazvané “ boj o Spasskou “.
Boj o Spasskou trval několik dní / od 14. do 16. července včetně /. Byl veden se střídavým štěstím a skončil vítězstvím čechoslováků. Bojoval zde celý 5. pluk, prapor 7. pluku a na samém konci boje zasáhla též část 8. pluku. Bolševická obrana u Spasské odhadována na 7000 mužů. Plán boje vypracoval gen. Diterichs. Dle něho měla část sil / 3 prapory / poutati nepřítele čelně a skupina 2 praporů / bez dělostřelectva / měla hlubokým obchvatem proniknouti do týlu nepřítele, udeřit naň zezadu a odříznouti mu cestu na Chabarovsk.
Obchvatní skupina prodírala se 2 dny hlubokými lesy východně od Spasské a 16. července ráno dorazila šťastně na trať, kterou se pokusila ihned přerušiti. Bohužel nedostávalo se jí potřebných odborníků, ani materiálu k podobné práci. Sotvaže byly primitivním způsobem vytrženy dvě kolejnice, byla přítomnost skupiny v týlu zpozorována bolševiky, kteří vyslali proti ní své obrněné vlaky.
Skupina byla nájezdem obrněných vlaků zatlačena za těžkých ztrát dále od trati, čehož bolševici využili, rychle trať opravili, a opustivše od další obrany Spasské, unikli z hrozícího jim obklíčení.
Boj obchvatní skupiny odehrával se u vesnice Chvalinky, ležící v malé vzdálenosti od železnice. Odehrálo se zde několik dramatických momentů, neboť vůle Čechoslováků zvítěziti hnala je do útoku proti obrněnému vlaku, kterému ovšem palba z pušek a kulometů nemohla uškoditi.
Na bojišti zůstalo několik legionářů, kteří pokud byli jen raněni, byli bolševiky dobiti a v některých případech ztýráni. Případy takové byly zjištěny mezinárodní spojeneckou komisí. Mezi těmito padlými byl i střelec Václav Tunka z Únanova. Byl nalezen po bolševickém ústupu.
Pohřben byl dne 18. července 1918 na vojenském hřbitově na stráni jižně od Spasské zárověn s 22 padlými legionáři 5. pluku. Pluk dal postaviti nad hrobem pomník, do něhož byla zasazena mramorová deska se jmény zde pohřbených legionářů.
Legionáři Václavu Tunkovi odhaluje Jednota čsl. obce legionářské ve Znojmě pamětní desku na jeho rodném domku v Únanově t. r.
Den ten staniž se národním svátkem celého českého Znojemska, budiž všemu českému lidu na Znojemsku v nynějších zlých dobách připomínkou, aby každý člen národa v každé době dovedl ve prospěch celku obětovati i svůj život, jako to dovedl Václav Tunka u Únanova.
Divadlo
Pamětní stužka vydaná k příležitosti odhalení pamětní desky padlého legionáře Václava Tunky v Únanově.
Fotografii nám poskytnul p. Roman Šlosar - KVH WEST, jemuž děkujeme.
Fotografii nám poskytnul p. Roman Šlosar - KVH WEST, jemuž děkujeme.
Komentáře
Přehled komentářů
Vse zapomenuto,vse se zmenilo. Jak dlouho bude Ceska zeme nase ? Je jeste nase?
Odhalení pamětní desky Václava Tunky
(Romann, 3. 6. 2007 14:06)Zdravím kolegy . Tento článek mě celkem překvapil . Jsem rád , že jsem se o tomto padlém legionáři dověděl něco víc , neboť vlastním odznak se stužkou vydaný u příležitosti odhalení jeho pamětní desky . Časem bych poslal fotku .
A dnes ?
(Jaroslav Lindauer, 9. 11. 2007 19:52)