Jaroslav Stejskal, Hrušovany nad Jevišovkou
Turci pronikavě zasáhli do vývoje balkánských národů. Jejich vpády do chorvatských zemí začaly v 15. století. Počátkem 16. stol. nepřátelských vpádů přibývá, zvláště po bitvě u Moháče a po pádu důležité hraniční pevnosti Jajců v roce 1528, čímž byla tureckým vojskům zcela otevřena cesta do habsburské části chorvatských zemí. Nekončící boje doléhaly citelně na obyvatelstvo napadených zemí, zvláště na venkovské, více vydané nepřátelským nájezdům. S válkou souvisely nakažlivé nemoci, drahota a hlad. Nepřekvapuje proto, že za takových poměrů obyvatelé hromadně opouštěli chorvatské země.
Poměrně brzy jsme informováni o pobytu Chorvatů v Dolních Rakousích. První zmínku nacházíme v roce 1524. Noví přistěhovalci byli ochotně vítáni, protože země byla vylidněna válkami v 15. století. Zdá se, že usazování Chorvatů v Rakousích bylo zprvu pokládáno za provizorium v tom smyslu, že totiž setrvají v nových sídlech dokud zůstane jejich vlast v turecké moci, nebo pokud neustanou boje. Zpětné proudění vskutku nastalo. V Dolních Rakousích však o něm rozhodly třenice národnostní a náboženské.
U moravských hranic byly na lichtenštejnském panství vysazeny chorvatskými osadníky Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovec. Tehdejší majitel valticka Hartman I. chtěl napravit mezery na panství a zvýšit jeho hospodářskou prosperitu založením nových vsí, resp. obnovením starých. Potřebný lid nalezl mezi chorvatskými uprchlíky.
Pokud jde o obce Jevišovka, Dobré Pole a Nový Přerov, je uváděno, že Kryštof z Teufenbachu, císařský generál na chorvatsko – turecké hranici, koupil roku 1583 od Jiříka Hartmana z Lichtenštejna drnholecké panství, vylidněné pravděpodobně morem v roce 1582 a usadil tam roku 1584 Chorvaty. Historie chorvatského osídlení na drnholecku se však jeví při studiu od počátku 15. stol. v jiném světle. V roce 1414 bylo území drnholeckého panství úplně osazeno (až na pustou ves Pavlovice) , a to obyvatelstvem téměř výlučně německým. Všechny obce byly poměrně velké. Můžeme si proto představit, jakými pohromami musela tato krajina projít, když všechny osady panství tehdy zpustly kromě dvou! Přesné datum zániku těchto vsí neznáme, neboť privilegia českých králů potvrzující Lichtenštejnům držení Drnholce jako léna markrabství moravského, nevypočítávají vsi náležící k tomuto lénu. Jen se dovídáme, že v roce 1510 byl v Jevišovce polorozbořený kostel a čtyři chudobní poddaní. Ostatní obce na panství, až na Drnholec a Novosedly ležely v sutinách. Ani po 28 letech nebylo o mnoho lépe. Tehdy povolil Jan z Lichtenštejna novosedelským, drnholeckým a jevišovským zřídit si vinohrad. Dílčí smlouvou z 5.6.1551 připadlo drnholecké panství Kryštofovi z Lichtenštejna, který roku 1552 udělil třem obydleným obcím právo šenku vína. Kryštof tonul v dluzích, zastavil proto roku 1555 drnholecko Janovi z Žerotína a 5.12.1558 je, totiž zámek a městečko Drnholec s dvorem a mýtem, ves Neyzýdl (Novosedly), ves Frilichsdorf (Jevišovka), Guldenfurt (Brod nad Dyjí), Roznitice (Hroznatice), Gutenfeld (Dobré Pole) a Prerau (Nový Přerov) se vším jejich příslušenstvím, prodal Bernardovi z Žerotína. V dubnu roku 1561 jednal Kryštof s Jiříkem Hartmanem I. o prodeji drnholeckého panství, který se uskutečnil 2.7.1561. Když vznikly po smrti Hartmana I. (1562) spory mezi jeho dědici, byla stanovena komise, která určila jeho podíly. Drnholecko připadlo nejmladšímu synu Jiříka Hartmana I., osmiletému Jiříku Hartmanovi. Drnholecko byl statek málo výnosný, neboť proti osmi poustkám byly jen tři osedlé osady a nadto byl dřívější dlouholetý majitel Kryštof z Lichtenštejna špatný hospodář. Poručník Hartman II. se snažil sice panství zvelebit jakmile převzal jeho správu, zakládal rybníky, prováděl stavby, usazoval nové poddané, ale nedařilo se vše podle jeho přání. On i jeho bratři, Šebastián a Jiří Erasmus, vedli též správu zboží ostatních nedospělých sourozenců a byli zaměstnáni i záležitostmi veřejnými. Proto chtěl Hartman s jejich souhlasem Drnholec prodat.
Císař Maxmilián jevil sám zájem o brzký prodej panství, ze kterého měla mít užitek i česká komora. Slíbil totiž už roku 1572 Hartmanovi, že drnholecko propustí z lenního svazku, ale že mu za to musí zaplatit 7.000 zl. a půjčit 50.000 zl. na 6% úrok na 6 let. Za života Maxmiliána Hartman již kupce nesehnal. Teprve na jaře roku 1577 se začal o Drnholec ucházet Kryštof z Teufenbachu, nejvyšší velitel v Sakmáru (Satu-Mare) a hraničních krajin za řekou Tisou. Nový císař Rudolf II. schvaloval prodej drnholeckého panství a byl ochoten ho propustit z lenního poměru za týchž podmínek jako jeho otec. Po spletitém jednání, při kterém hlavní úlohu hrály finance, bylo dosaženo dohody. Privilegium, jímž Rudolf II. učinil Drnholec statkem zpupným, bylo vydáno ve Vídni dne 22.11.1577. Pro formální vadu musela však být vyhotovena nová listina, daná v Prešpurce (Břeclavi) v pondělí po neděli Květné (24.3.) 1578. Protože však i v ní byla omylem vynechána při vypočítávání příslušenství drnholeckého statku nejvýnosnější ves Novosedly, bylo vydáno opravené privilegium 25.11.1580 v Brně a téhož roku vloženo do desek pod datem 24.3.1578.
Jak zde již bylo uvedeno, traduje se, že Kryštof z Teufenbachu k nám přivedl Chorvaty, kterými v roce 1584 osídlil tehdejší pusté vsi Nový Přerov, Jevišovka a Dobré Pole. Podle vkladu do desek roku 1583 prodal Jiřík Hartman II. Kryštofovi městečko Drnholec s kostelním podacím, vsi Neysídl (Novosedly), Gutnfeld (Dobré Pole) a Frelestorf (Jevišovka). S kostelním podacím vsi Prerau (Přerov), Guldenfurt (Brod nad Dyjí) a pusté vsi Roznitice, Neydorf, Holenice, Vrbov a Starý Frelesdorf. Pustiny a osedlé vsi jsou tedy přesně rozlišeny, a proto již obydleny, když Kryštof panství kupoval. Nemohl tam tudíž Chorvaty v roce 1584 přivést. Smlouva z 28.11.1570 jmenuje na panství pouze Drnholec, Novosedly „na písku“ a Jevišovku zřejmě jen proto, že ještě nebylo dost jasné, kolik budou vynášet nově zakládané vsi Nový Přerov a Dobré Pole, které jsou již zapsány v dílčím urbáři panství valtické větve, datovaném 10.8.1570. Část obsáhlé smlouvy zní: „Als nämlich erstlich wegen Georgn Hartmans als des jüngsten die herrschaft Durenholz mit dem dorfern Neusedl am Sanny und Frölestorff…..“
Do roku 1571 lze klást nedatovaný koncept soupisu majetku na drnholeckém panství, pokud nepatřil k lénu markraběcímu. Hartman se v něm zmiňuje, že ve třech letech usadil na 40 poddaných v pustých vsích Dobrém Poli a Kolenfurtu. To by znamenalo, že několik rodin se tam usadilo už roku 1568 nebo 1569. Podle konceptu soupisu příjmů bylo totiž v Novém Přerově přijato 9 poddaných, podle čistopisu se již začalo stavět 9 selských usedlostí a dalších 11 rolníků slíbilo, že se tu usadí. V Kolenfurtu byl roku 1571 jen domek ovčáka a tři poddaní, ale 12 se jich připovědělo. V Dobrém Poli bylo 31 usedlých (uvedeným množstvím poddaných a usedlých se rozumí počet rodin nebo majitelů, nikoliv obyvatel). Obyvatelé tří nových vsí, Dobrého Pole, Nového Přerova a Kolenfurtu, byli na pět let osvobozeni od robot a dávek. Až tato lhůta uplyne, mají platit a robotovat jako Jevišovští. V Jevišovce, kde bylo 34 poddaných kromě fary a panského ovčáka, nebylo úlev od robot a platů. Zde tedy nebylo nových osadníků. Jako mezník pro založení Jevišovky lze nejspíš brát datum nepříliš vzdálené od roku 1538. Poněvadž nalézáme na blízkém valticku roku 1539 dvě chorvatské obce, lze vyslovit oprávněnou domněnku, že Jevišovka byla asi kolonizována Chorvaty zároveň s Poštornou a Charvátskou Novou Vsí. Tomu nasvědčuje i jiná věc. V roce 1551 se činí poprvé rozdíl mezi Starým Frélichovem (pustým) a Frélichovem osedlým. Nová osada nebyla založena přímo na zbořeništi, ačkoli byla stavěna tak blízko poustce, že její poloha nebyla zvlášť označována v dílčím urbáři z roku 1570, na rozdíl od poustek ostatních, ale kostel staré osady zůstal jako farní chrám nové vsi.
Hlavní proud přistěhovalců dospěl asi do Dobrého Pole a do Nového Přerova roku 1570 a na počátku roku 1571, kdy je zapsáno, že dobropolští mají ještě 4 léta lhůtu. V roce 1571 slibují další poddaní, že se usadí v Novém Přerově a Kolenfurtu a slovo skutečně dodrželi, neboť roku 1574 bylo již na drnholecku celkem usazeno na 70 nových poddaných.
Příliv Chorvatů zcela neustal ani později. Vysazování Nového Přerova narazilo však na překážky. 2.10.1570 se obrátil Hartman na moravské stavy se stížností, že mu Seyfrid Preynar (Sigfrid Breuner), pán na Stožci, vpadl 25.září s několika jízdními a asi stovkou pěší „ke vsi pusté, slove Prerau,……7 domů blíž té vsi, které sem pro zlepšení toho statku vnově dopustil postaviti, svévolně mocí podkopati, z gruntů vybrati a pokaziti dal“. Ves Přerov patřila z poloviny jako léno k drnholeckému panství. Brzy došlo k narovnání asi v tom smyslu, že pozemky staré vsi Přerova byly rozděleny mezi obě panství, neboť zbořené domy byly koncem roku 1570 nebo 1571 znovu vystavěny. Odtud vzniklo zřejmě rozlišování mezi Novým a Starým Přerovem (dvorem na půdě Dolních Rakous), o kterém před rokem 1570 neslyšíme.
O náboženských poměrech v jevišovské farnosti, ke které náležely všechny tři obce, existuje málo informací. Zdá se, že chorvatští přistěhovalci byli zčásti protestanty, neboť v soupisu příjmů drnholeckého panství z roku 1571 se v Jevišovce připomíná chorvatský kazatel (ein chrabatischer prediger).
Lze připustit, že Chorvati, kteří k nám dorazili kolem roku 1570, byli snad usazeni na jednom nebo několika místech jiných, než došli do našich krajin. Z okolnosti, že se v roce 1571 připomínají ještě další poddaní na drnholeckém panství, lze soudit, že chorvatští kolonisté nepřišli z daleka. V té době vládla v Dolních Rakousích tendence změnit počet chorvatských poddaných. Z Rakous se v 70. letech 16. stol. Chorvati stěhovali, na drnholecku se pak poddaní, kteří se zde slíbili usadit, skutečně usadili.
Poměrně brzy jsme informováni o pobytu Chorvatů v Dolních Rakousích. První zmínku nacházíme v roce 1524. Noví přistěhovalci byli ochotně vítáni, protože země byla vylidněna válkami v 15. století. Zdá se, že usazování Chorvatů v Rakousích bylo zprvu pokládáno za provizorium v tom smyslu, že totiž setrvají v nových sídlech dokud zůstane jejich vlast v turecké moci, nebo pokud neustanou boje. Zpětné proudění vskutku nastalo. V Dolních Rakousích však o něm rozhodly třenice národnostní a náboženské.
U moravských hranic byly na lichtenštejnském panství vysazeny chorvatskými osadníky Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovec. Tehdejší majitel valticka Hartman I. chtěl napravit mezery na panství a zvýšit jeho hospodářskou prosperitu založením nových vsí, resp. obnovením starých. Potřebný lid nalezl mezi chorvatskými uprchlíky.
Pokud jde o obce Jevišovka, Dobré Pole a Nový Přerov, je uváděno, že Kryštof z Teufenbachu, císařský generál na chorvatsko – turecké hranici, koupil roku 1583 od Jiříka Hartmana z Lichtenštejna drnholecké panství, vylidněné pravděpodobně morem v roce 1582 a usadil tam roku 1584 Chorvaty. Historie chorvatského osídlení na drnholecku se však jeví při studiu od počátku 15. stol. v jiném světle. V roce 1414 bylo území drnholeckého panství úplně osazeno (až na pustou ves Pavlovice) , a to obyvatelstvem téměř výlučně německým. Všechny obce byly poměrně velké. Můžeme si proto představit, jakými pohromami musela tato krajina projít, když všechny osady panství tehdy zpustly kromě dvou! Přesné datum zániku těchto vsí neznáme, neboť privilegia českých králů potvrzující Lichtenštejnům držení Drnholce jako léna markrabství moravského, nevypočítávají vsi náležící k tomuto lénu. Jen se dovídáme, že v roce 1510 byl v Jevišovce polorozbořený kostel a čtyři chudobní poddaní. Ostatní obce na panství, až na Drnholec a Novosedly ležely v sutinách. Ani po 28 letech nebylo o mnoho lépe. Tehdy povolil Jan z Lichtenštejna novosedelským, drnholeckým a jevišovským zřídit si vinohrad. Dílčí smlouvou z 5.6.1551 připadlo drnholecké panství Kryštofovi z Lichtenštejna, který roku 1552 udělil třem obydleným obcím právo šenku vína. Kryštof tonul v dluzích, zastavil proto roku 1555 drnholecko Janovi z Žerotína a 5.12.1558 je, totiž zámek a městečko Drnholec s dvorem a mýtem, ves Neyzýdl (Novosedly), ves Frilichsdorf (Jevišovka), Guldenfurt (Brod nad Dyjí), Roznitice (Hroznatice), Gutenfeld (Dobré Pole) a Prerau (Nový Přerov) se vším jejich příslušenstvím, prodal Bernardovi z Žerotína. V dubnu roku 1561 jednal Kryštof s Jiříkem Hartmanem I. o prodeji drnholeckého panství, který se uskutečnil 2.7.1561. Když vznikly po smrti Hartmana I. (1562) spory mezi jeho dědici, byla stanovena komise, která určila jeho podíly. Drnholecko připadlo nejmladšímu synu Jiříka Hartmana I., osmiletému Jiříku Hartmanovi. Drnholecko byl statek málo výnosný, neboť proti osmi poustkám byly jen tři osedlé osady a nadto byl dřívější dlouholetý majitel Kryštof z Lichtenštejna špatný hospodář. Poručník Hartman II. se snažil sice panství zvelebit jakmile převzal jeho správu, zakládal rybníky, prováděl stavby, usazoval nové poddané, ale nedařilo se vše podle jeho přání. On i jeho bratři, Šebastián a Jiří Erasmus, vedli též správu zboží ostatních nedospělých sourozenců a byli zaměstnáni i záležitostmi veřejnými. Proto chtěl Hartman s jejich souhlasem Drnholec prodat.
Císař Maxmilián jevil sám zájem o brzký prodej panství, ze kterého měla mít užitek i česká komora. Slíbil totiž už roku 1572 Hartmanovi, že drnholecko propustí z lenního svazku, ale že mu za to musí zaplatit 7.000 zl. a půjčit 50.000 zl. na 6% úrok na 6 let. Za života Maxmiliána Hartman již kupce nesehnal. Teprve na jaře roku 1577 se začal o Drnholec ucházet Kryštof z Teufenbachu, nejvyšší velitel v Sakmáru (Satu-Mare) a hraničních krajin za řekou Tisou. Nový císař Rudolf II. schvaloval prodej drnholeckého panství a byl ochoten ho propustit z lenního poměru za týchž podmínek jako jeho otec. Po spletitém jednání, při kterém hlavní úlohu hrály finance, bylo dosaženo dohody. Privilegium, jímž Rudolf II. učinil Drnholec statkem zpupným, bylo vydáno ve Vídni dne 22.11.1577. Pro formální vadu musela však být vyhotovena nová listina, daná v Prešpurce (Břeclavi) v pondělí po neděli Květné (24.3.) 1578. Protože však i v ní byla omylem vynechána při vypočítávání příslušenství drnholeckého statku nejvýnosnější ves Novosedly, bylo vydáno opravené privilegium 25.11.1580 v Brně a téhož roku vloženo do desek pod datem 24.3.1578.
Jak zde již bylo uvedeno, traduje se, že Kryštof z Teufenbachu k nám přivedl Chorvaty, kterými v roce 1584 osídlil tehdejší pusté vsi Nový Přerov, Jevišovka a Dobré Pole. Podle vkladu do desek roku 1583 prodal Jiřík Hartman II. Kryštofovi městečko Drnholec s kostelním podacím, vsi Neysídl (Novosedly), Gutnfeld (Dobré Pole) a Frelestorf (Jevišovka). S kostelním podacím vsi Prerau (Přerov), Guldenfurt (Brod nad Dyjí) a pusté vsi Roznitice, Neydorf, Holenice, Vrbov a Starý Frelesdorf. Pustiny a osedlé vsi jsou tedy přesně rozlišeny, a proto již obydleny, když Kryštof panství kupoval. Nemohl tam tudíž Chorvaty v roce 1584 přivést. Smlouva z 28.11.1570 jmenuje na panství pouze Drnholec, Novosedly „na písku“ a Jevišovku zřejmě jen proto, že ještě nebylo dost jasné, kolik budou vynášet nově zakládané vsi Nový Přerov a Dobré Pole, které jsou již zapsány v dílčím urbáři panství valtické větve, datovaném 10.8.1570. Část obsáhlé smlouvy zní: „Als nämlich erstlich wegen Georgn Hartmans als des jüngsten die herrschaft Durenholz mit dem dorfern Neusedl am Sanny und Frölestorff…..“
Do roku 1571 lze klást nedatovaný koncept soupisu majetku na drnholeckém panství, pokud nepatřil k lénu markraběcímu. Hartman se v něm zmiňuje, že ve třech letech usadil na 40 poddaných v pustých vsích Dobrém Poli a Kolenfurtu. To by znamenalo, že několik rodin se tam usadilo už roku 1568 nebo 1569. Podle konceptu soupisu příjmů bylo totiž v Novém Přerově přijato 9 poddaných, podle čistopisu se již začalo stavět 9 selských usedlostí a dalších 11 rolníků slíbilo, že se tu usadí. V Kolenfurtu byl roku 1571 jen domek ovčáka a tři poddaní, ale 12 se jich připovědělo. V Dobrém Poli bylo 31 usedlých (uvedeným množstvím poddaných a usedlých se rozumí počet rodin nebo majitelů, nikoliv obyvatel). Obyvatelé tří nových vsí, Dobrého Pole, Nového Přerova a Kolenfurtu, byli na pět let osvobozeni od robot a dávek. Až tato lhůta uplyne, mají platit a robotovat jako Jevišovští. V Jevišovce, kde bylo 34 poddaných kromě fary a panského ovčáka, nebylo úlev od robot a platů. Zde tedy nebylo nových osadníků. Jako mezník pro založení Jevišovky lze nejspíš brát datum nepříliš vzdálené od roku 1538. Poněvadž nalézáme na blízkém valticku roku 1539 dvě chorvatské obce, lze vyslovit oprávněnou domněnku, že Jevišovka byla asi kolonizována Chorvaty zároveň s Poštornou a Charvátskou Novou Vsí. Tomu nasvědčuje i jiná věc. V roce 1551 se činí poprvé rozdíl mezi Starým Frélichovem (pustým) a Frélichovem osedlým. Nová osada nebyla založena přímo na zbořeništi, ačkoli byla stavěna tak blízko poustce, že její poloha nebyla zvlášť označována v dílčím urbáři z roku 1570, na rozdíl od poustek ostatních, ale kostel staré osady zůstal jako farní chrám nové vsi.
Hlavní proud přistěhovalců dospěl asi do Dobrého Pole a do Nového Přerova roku 1570 a na počátku roku 1571, kdy je zapsáno, že dobropolští mají ještě 4 léta lhůtu. V roce 1571 slibují další poddaní, že se usadí v Novém Přerově a Kolenfurtu a slovo skutečně dodrželi, neboť roku 1574 bylo již na drnholecku celkem usazeno na 70 nových poddaných.
Příliv Chorvatů zcela neustal ani později. Vysazování Nového Přerova narazilo však na překážky. 2.10.1570 se obrátil Hartman na moravské stavy se stížností, že mu Seyfrid Preynar (Sigfrid Breuner), pán na Stožci, vpadl 25.září s několika jízdními a asi stovkou pěší „ke vsi pusté, slove Prerau,……7 domů blíž té vsi, které sem pro zlepšení toho statku vnově dopustil postaviti, svévolně mocí podkopati, z gruntů vybrati a pokaziti dal“. Ves Přerov patřila z poloviny jako léno k drnholeckému panství. Brzy došlo k narovnání asi v tom smyslu, že pozemky staré vsi Přerova byly rozděleny mezi obě panství, neboť zbořené domy byly koncem roku 1570 nebo 1571 znovu vystavěny. Odtud vzniklo zřejmě rozlišování mezi Novým a Starým Přerovem (dvorem na půdě Dolních Rakous), o kterém před rokem 1570 neslyšíme.
O náboženských poměrech v jevišovské farnosti, ke které náležely všechny tři obce, existuje málo informací. Zdá se, že chorvatští přistěhovalci byli zčásti protestanty, neboť v soupisu příjmů drnholeckého panství z roku 1571 se v Jevišovce připomíná chorvatský kazatel (ein chrabatischer prediger).
Lze připustit, že Chorvati, kteří k nám dorazili kolem roku 1570, byli snad usazeni na jednom nebo několika místech jiných, než došli do našich krajin. Z okolnosti, že se v roce 1571 připomínají ještě další poddaní na drnholeckém panství, lze soudit, že chorvatští kolonisté nepřišli z daleka. V té době vládla v Dolních Rakousích tendence změnit počet chorvatských poddaných. Z Rakous se v 70. letech 16. stol. Chorvati stěhovali, na drnholecku se pak poddaní, kteří se zde slíbili usadit, skutečně usadili.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
