Na faře v Perné je nejstarší kniha narození, sňatků a úmrtí z mušovské fary pečlivě uchovávána. Na prvním listu má kniha krásným písmem s bohatě zdobenými počátečními písmeny nápis:
Antiquissima matricula
Eccelesiae Muschaviensis et Bergensis ab anno 1627
Eccelesiae Muschaviensis et Bergensis ab anno 1627
Farská matrika je započata farářem Laurentiusem Hirschem z Hirschenfeltu, doktorem filosofie, tedy vysoce učeným mužem v roce 1627 a je psána do roku 1665. Pokračování tvoří 2. matrika do roku 1745 a 3. matrika do roku 1784. Tyto matriky mají vysokou historickou hodnotu, zvlášť pro badatele po mušovských rodokmenech. Do roku 1645 jsou záznamy v němčině, od roku 1646 do roku 1650 latinsky, od roku 1651 Německy a od srpna roku 1652 zase latinsky. Němčina byla zatlačována dokonce i vcírkevních knihách až byla zatlačena docela. Už tenkrát se plánovalo zničení všeho německého. Kromě záznamů mušovské farní obce jsou zde, nejdříve ojediněle, později stále častěji, také záznamy z jiných obcí: Dolních Dunajovic, Březí, Brodu, Novosedel, dokonce z Milovic, Pouzdřan, Pasohlávek, Drnholce, Jevišovky, Litobratřic - důkaz, že fary v těchto obcích buď nebyly obsazené nebo byly ještě pořád evangelické.
Třicetiletou válku přežily v Mušově rodiny Bauer, Beck, Holler, Kops, Lieber, Neugebauer, Rinder a Weigl. Jejich předkové se již v těchto matrikách vyskytují. Jsou to staré, zdravé mušovské rody, na které mohou být dnešní potomci oprávněně pyšní, a kéž by i ostatní mušovské rodiny i nadále si zachovaly tuto životní sílu až do dob nejvzdálenějších, k prospěchu domoviny. (pokračuje chvála rodů).........
Dále některé záznamy z kronik:
3.8.1627 byl pohřben ctěný Hans Wolf, kostelník
7.11.1627 nechal pokřtít Gal. js Mahr svou dceru na jméno Katharina, kmotři jsou jeho žena Anna a žena Leonarda Hallera, Maria, v domácnosti
14.11.1627 se oženil mušovský vdovec Merten Metzling a vzal si ctnostnou vdovu Martu po zemřelém Matyáši Schlagenhaufovi z Vlasatic
Matrika také píše o smutném osudu mušovské rodiny, která ztratila v jednom dni tři syny - mor:
18.12.1627 byl v Mušově pohřben Pavel Bördell, syn Pavla Bördella a spolu s ním dva další synové, Johannes a Mathias. Všichni onemocněli ve stejný den, natekli (černá smrt) a na druhý den zemřeli.
19.12.1627 nechal Paul Beck pokřtít svého syna na jméno Hansel. Kmotři jsou Hans Neugebauer a Leonardt Holler se svojí ženou Marií
V roce 1628 je zaznamenáno 29 svateb, 12 pohřbů a 17 křtů (10 chlapců a 7 děvčat). Přírůstek zaznamenává mezi jinými Gallus Bauer, Georg Lieber, Girg Kops a Gallus Kops, který přináší 6.11. zase ke křtu děvčátko. Od roku 1634 klesá prudce počet sňatků a křtů (9 sňatků a 4 křty). V letech 1635, 44, 45 a 67 nejsou zaznamenány vůbec žádné sňatky a od let 1665 jen 1 - 3 - 3 a jen v roce 1662 zase 7 sňatků. Od roku 1630 jsou zaznamenáváni cizí lidé - uprchlíci, např. svobodný tovaryš Hanns Schraufnogl z Baarlantu, Kaspar Künnvas ze Slezska atd. Zdá se, že ubytování se neobešlo bez následků, protože kniha křtů píše o narození synů a dcer (uváděna jména otců)..........16.2.1631 byl pohřben rybář Martin Weigel...........Podle různých druhů písma lze mít za to, že na faře v roce 1633 docházelo k četným změnám farářů. Od června 1634 je farářem Johann Weismayer, roku 1635 se zase vyskytují různé rukopisy. Musely být zlé doby - jen u roku 1637 stojí napsáno: "uděláme to a šťastněji, než ti před námi".
V roce 1638 je farářem Johann Paul Bittner z Perné. V roce 1642 Wolf Heinrich Fuchs, v roce 1653 magistr Johannes Flehet z Gmund. V roce 1664 magistr filozofie Georg Spinko z Jihlavy. 1.1.1642 nechal pokřtít ctěný Hansel Lieber a jeho žena maria syna na jméno Georg.
..........následují další jména narození, úmrtí apod............
Mušov po třicetileté válce
Když vestfálský mír ukončil třicetiletou válku, ležela pole pustá a stala se lesem. Psí smečky byly jako vlčí. Mrtvoly ležely nepohřbeny a jako následky války zůstal hrozný hlad a mor. Sedláci byli zcela zchudlí, vesnice vylidněné. V Brně byly skoro všechny domy proměněny v ruiny. V Olomouci klesl počet obyvatel z 30000 na 2000. Obchod a řemesla byly zcela zničeny, protože chyběly suroviny, zvlášť železo. Žádný obchodník se neodvažoval navštívit jakýkoliv trh, protože cesty byly nebezpečné kvůli potulující se soldatesce. Také trhové obci Mušov byly velkou válkou způsobeny těžké rány. Kostel a fara vyhořely a obec tak zchudla, že nemohla vydržovat faráře. Obec byla přifařena k Perné. Pouť do Mušova už dávno přestala existovat. Zanikly slavnosti sv. Leonarda, zrovna tak, jako trh v Mušově, protože nebyl dobytek, ani obilí, ani jiné zboží. Mnoho selských rodin vymřelo, jen málo jich přežilo válečnou dobu, nové rodiny se přistěhovaly.
V důsledku válečných útrap zůstaly u vrchnosti dluhy za úroky a desátky. Panstvo se rozhodlo vytvořit z poddaných komisi, sepsat všechen majetek a odevzdávky (?), zanést to do pozemkových knih a na opuštěné dvory dát nové lidi. Takový jeden Fassionskataster (?) tržní obce Mušov je z roku 1657. Při generální vizitaci panstva se napočítalo celkem 37 poddaných (asi 185 obyvatel) a sice 6 chalupníků (půlláníků) po 72 měřicích II. třídy, 23 kopčů (vinařů) s 9 - 30 měřicemi pole a 8 chalupníků. Kromě toho nacházíme ještě jména předchozích majitelů, kteří třicetiletou válku přežili.
níže seznam Mušovských z roku 1657, viz. str. 60-61 knihy..........
Ale dříve, nežli komise skončila své práce, musel se vypočítaný stav majetku znovu měnit, zvláště v nešťastném roce 1662. 18. května toho roku byl tak silný mráz, že zmrzlo všechno obilí, ovoce a vinohrady. Původcem tohoto neštěstí byl označen dunajovický pastevec Kaspar Grün (Weber) a jako čarodějník byl zaživa upálen (znovuobrození středověkých čarodějnických procesů). Došlo k naprostému znehodnocení peněz. Za zlatý se dostávalo jen 12 krejcarů v papírech.
Turci na Moravě
6. září 1663 vtrhlo na Jižní Moravu zcela neočekávaně od Maďarska 25000 Turků (Tatarů), aniž by Vídeň o tom něco věděla. Pohořelický poštmistr Christop Kraus poslal jako první zprávu do Vídně. Tyto hordy tak zničily a vyloupily zemi, že se píše, že celá země byla tak ozářená požáry, jako by byl den. Kraj mezi Dyjí a Moravou, Svratkou a Jihlavkou byla poušť, lidé byli vyvražděni nebo zavlečeni do otroctví, dobytek odehnán, pole a vinice byly zpustošeny. Z nedostatku peněz, dobytka, sadby a hospodářského nářadí mnohý sedlák, i z Mušova, pustil svůj dvůr a šel žebrat a krást.
Mušovský mlýn
Ani ne 10 minut západně od velkého železného mostu přes Dyji, těsně u staré cesty národů, Dolní Věstonice - Brod nad Dyjí, která kříží říšskou cestu, u obrazu sv. Nepomuka, leží, obklopen nádhernými lukami, jezírky a úrodnými poli, starý mušovský dvůr a mušovský mlýn. V důsledku regulace Dyje musel být její náhon zničen a mlýn sám v roce 1889 byl zrušen. Vodní práva byla vykoupena za 45000 zlatých. Zůstal jen selský dvůr. Tím odešlo kus staré domácí historie a idilicky krásný obraz musel ustoupit nahé realitě.
Nejstarší popis je Felbermühle - název podle mlýna obklopujících polí. Podle starých dokladů se nazýval také prašný mlýn jako důkaz toho, že se zde mlelo dřevěné uhlí, potřebné pro výrobu střelného prachu. Ještě dnes se v ústním podání mlýn nazývá po původním majiteli, Rosstauschermühle. Že se jedná o prastarý objekt, dokladuje listina z roku 1681, která je v zemském archivu. Říká:......popisován text....., že se jednalo o svobodný mlýn patřící šlechtickým osobám s privilegiemi, byl užíván i Švédy a ostatními bojujícími národy a patřil pánům z Mikulova.
Od roku 1556 je znám pod jménem Rosstauscher Freihof nebo Freimühle zu Müschau........Je popisováno, že mlýn byl darován za válečné zásluhy Siegmundu Rosstauscherovi, je popisován erb rodu Rosstauscherů a další osudy mlýna. Roku 1803 byl mlýn mikulovským panstvem dědičně pronajat Johannu Georgovi Plommerovi, další majitelé jsou Josef Spinka, Roreisl, Eiger, od roku 1878 Anton Holub, Jaromír Holub. V roce 1911 koupil mlýn prof. Ernest Lindenthal z Brna. Starý mlýn byl zrušen v důsledku regulace Dyje.
Mušovští sedláci od roku 1667
Rektifikační akta z 20. srpna 1667 zaznamenávají v Mušově jen 26 obydlených domů a 18 prázdných. Mušov tehdy měl ani ne 130 obyvatel, z toho byly 4 půlláníci, 4 vinaři a 10 chalupníků.
......následují jména obyvatel a jejich majetky, viz. str. 63/64 knihy........
Třicetiletou válku přežily v Mušově rodiny Bauer, Beck, Holler, Kops, Lieber, Neugebauer, Rinder a Weigl. Jejich předkové se již v těchto matrikách vyskytují. Jsou to staré, zdravé mušovské rody, na které mohou být dnešní potomci oprávněně pyšní, a kéž by i ostatní mušovské rodiny i nadále si zachovaly tuto životní sílu až do dob nejvzdálenějších, k prospěchu domoviny. (pokračuje chvála rodů).........
Dále některé záznamy z kronik:
3.8.1627 byl pohřben ctěný Hans Wolf, kostelník
7.11.1627 nechal pokřtít Gal. js Mahr svou dceru na jméno Katharina, kmotři jsou jeho žena Anna a žena Leonarda Hallera, Maria, v domácnosti
14.11.1627 se oženil mušovský vdovec Merten Metzling a vzal si ctnostnou vdovu Martu po zemřelém Matyáši Schlagenhaufovi z Vlasatic
Matrika také píše o smutném osudu mušovské rodiny, která ztratila v jednom dni tři syny - mor:
18.12.1627 byl v Mušově pohřben Pavel Bördell, syn Pavla Bördella a spolu s ním dva další synové, Johannes a Mathias. Všichni onemocněli ve stejný den, natekli (černá smrt) a na druhý den zemřeli.
19.12.1627 nechal Paul Beck pokřtít svého syna na jméno Hansel. Kmotři jsou Hans Neugebauer a Leonardt Holler se svojí ženou Marií
V roce 1628 je zaznamenáno 29 svateb, 12 pohřbů a 17 křtů (10 chlapců a 7 děvčat). Přírůstek zaznamenává mezi jinými Gallus Bauer, Georg Lieber, Girg Kops a Gallus Kops, který přináší 6.11. zase ke křtu děvčátko. Od roku 1634 klesá prudce počet sňatků a křtů (9 sňatků a 4 křty). V letech 1635, 44, 45 a 67 nejsou zaznamenány vůbec žádné sňatky a od let 1665 jen 1 - 3 - 3 a jen v roce 1662 zase 7 sňatků. Od roku 1630 jsou zaznamenáváni cizí lidé - uprchlíci, např. svobodný tovaryš Hanns Schraufnogl z Baarlantu, Kaspar Künnvas ze Slezska atd. Zdá se, že ubytování se neobešlo bez následků, protože kniha křtů píše o narození synů a dcer (uváděna jména otců)..........16.2.1631 byl pohřben rybář Martin Weigel...........Podle různých druhů písma lze mít za to, že na faře v roce 1633 docházelo k četným změnám farářů. Od června 1634 je farářem Johann Weismayer, roku 1635 se zase vyskytují různé rukopisy. Musely být zlé doby - jen u roku 1637 stojí napsáno: "uděláme to a šťastněji, než ti před námi".
V roce 1638 je farářem Johann Paul Bittner z Perné. V roce 1642 Wolf Heinrich Fuchs, v roce 1653 magistr Johannes Flehet z Gmund. V roce 1664 magistr filozofie Georg Spinko z Jihlavy. 1.1.1642 nechal pokřtít ctěný Hansel Lieber a jeho žena maria syna na jméno Georg.
..........následují další jména narození, úmrtí apod............
Mušov po třicetileté válce
Když vestfálský mír ukončil třicetiletou válku, ležela pole pustá a stala se lesem. Psí smečky byly jako vlčí. Mrtvoly ležely nepohřbeny a jako následky války zůstal hrozný hlad a mor. Sedláci byli zcela zchudlí, vesnice vylidněné. V Brně byly skoro všechny domy proměněny v ruiny. V Olomouci klesl počet obyvatel z 30000 na 2000. Obchod a řemesla byly zcela zničeny, protože chyběly suroviny, zvlášť železo. Žádný obchodník se neodvažoval navštívit jakýkoliv trh, protože cesty byly nebezpečné kvůli potulující se soldatesce. Také trhové obci Mušov byly velkou válkou způsobeny těžké rány. Kostel a fara vyhořely a obec tak zchudla, že nemohla vydržovat faráře. Obec byla přifařena k Perné. Pouť do Mušova už dávno přestala existovat. Zanikly slavnosti sv. Leonarda, zrovna tak, jako trh v Mušově, protože nebyl dobytek, ani obilí, ani jiné zboží. Mnoho selských rodin vymřelo, jen málo jich přežilo válečnou dobu, nové rodiny se přistěhovaly.
V důsledku válečných útrap zůstaly u vrchnosti dluhy za úroky a desátky. Panstvo se rozhodlo vytvořit z poddaných komisi, sepsat všechen majetek a odevzdávky (?), zanést to do pozemkových knih a na opuštěné dvory dát nové lidi. Takový jeden Fassionskataster (?) tržní obce Mušov je z roku 1657. Při generální vizitaci panstva se napočítalo celkem 37 poddaných (asi 185 obyvatel) a sice 6 chalupníků (půlláníků) po 72 měřicích II. třídy, 23 kopčů (vinařů) s 9 - 30 měřicemi pole a 8 chalupníků. Kromě toho nacházíme ještě jména předchozích majitelů, kteří třicetiletou válku přežili.
níže seznam Mušovských z roku 1657, viz. str. 60-61 knihy..........
Ale dříve, nežli komise skončila své práce, musel se vypočítaný stav majetku znovu měnit, zvláště v nešťastném roce 1662. 18. května toho roku byl tak silný mráz, že zmrzlo všechno obilí, ovoce a vinohrady. Původcem tohoto neštěstí byl označen dunajovický pastevec Kaspar Grün (Weber) a jako čarodějník byl zaživa upálen (znovuobrození středověkých čarodějnických procesů). Došlo k naprostému znehodnocení peněz. Za zlatý se dostávalo jen 12 krejcarů v papírech.
Turci na Moravě
6. září 1663 vtrhlo na Jižní Moravu zcela neočekávaně od Maďarska 25000 Turků (Tatarů), aniž by Vídeň o tom něco věděla. Pohořelický poštmistr Christop Kraus poslal jako první zprávu do Vídně. Tyto hordy tak zničily a vyloupily zemi, že se píše, že celá země byla tak ozářená požáry, jako by byl den. Kraj mezi Dyjí a Moravou, Svratkou a Jihlavkou byla poušť, lidé byli vyvražděni nebo zavlečeni do otroctví, dobytek odehnán, pole a vinice byly zpustošeny. Z nedostatku peněz, dobytka, sadby a hospodářského nářadí mnohý sedlák, i z Mušova, pustil svůj dvůr a šel žebrat a krást.
Mušovský mlýn
Ani ne 10 minut západně od velkého železného mostu přes Dyji, těsně u staré cesty národů, Dolní Věstonice - Brod nad Dyjí, která kříží říšskou cestu, u obrazu sv. Nepomuka, leží, obklopen nádhernými lukami, jezírky a úrodnými poli, starý mušovský dvůr a mušovský mlýn. V důsledku regulace Dyje musel být její náhon zničen a mlýn sám v roce 1889 byl zrušen. Vodní práva byla vykoupena za 45000 zlatých. Zůstal jen selský dvůr. Tím odešlo kus staré domácí historie a idilicky krásný obraz musel ustoupit nahé realitě.
Nejstarší popis je Felbermühle - název podle mlýna obklopujících polí. Podle starých dokladů se nazýval také prašný mlýn jako důkaz toho, že se zde mlelo dřevěné uhlí, potřebné pro výrobu střelného prachu. Ještě dnes se v ústním podání mlýn nazývá po původním majiteli, Rosstauschermühle. Že se jedná o prastarý objekt, dokladuje listina z roku 1681, která je v zemském archivu. Říká:......popisován text....., že se jednalo o svobodný mlýn patřící šlechtickým osobám s privilegiemi, byl užíván i Švédy a ostatními bojujícími národy a patřil pánům z Mikulova.
Od roku 1556 je znám pod jménem Rosstauscher Freihof nebo Freimühle zu Müschau........Je popisováno, že mlýn byl darován za válečné zásluhy Siegmundu Rosstauscherovi, je popisován erb rodu Rosstauscherů a další osudy mlýna. Roku 1803 byl mlýn mikulovským panstvem dědičně pronajat Johannu Georgovi Plommerovi, další majitelé jsou Josef Spinka, Roreisl, Eiger, od roku 1878 Anton Holub, Jaromír Holub. V roce 1911 koupil mlýn prof. Ernest Lindenthal z Brna. Starý mlýn byl zrušen v důsledku regulace Dyje.
Mušovští sedláci od roku 1667
Rektifikační akta z 20. srpna 1667 zaznamenávají v Mušově jen 26 obydlených domů a 18 prázdných. Mušov tehdy měl ani ne 130 obyvatel, z toho byly 4 půlláníci, 4 vinaři a 10 chalupníků.
......následují jména obyvatel a jejich majetky, viz. str. 63/64 knihy........
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
