Hostěradice (Hosterlitz)
7. 11. 2006
Padlí v 1.světové válce z Hostěradic a okolí
Padlí ve 2.světové válce z Hostěradic a okolí
Padlí ve 2.světové válce z Hostěradic a okolí
Rok 1945 a odsun
Hostěradice, Chlupice, Míšovice
Po osvobození
Na silnicích i v polích bylo dosti nevybuchlé munice, a tak o úrazy nebyla nouze. Ještě v roce 1946 k nim docházelo. Např. 9. března našli školáci Josef Koc, Jam Černý a František Strnad z Hostěradic po cestě do školy v Miroslavi pod kopcem jednu nevybuchlou leteckou bombu a tak dlouho s i s ní hráli, až došlo k výbuchu. Jan Černý byl usmrcen, Fr. Strnad těžce a Josef Koc lehce raněn.
Ihned po osvobození přicházeli do našich obcí nejrůznější dobrodruzi (tehdy se říkalo zlatokopové), kteří ukradli co mohli. Proto byla v Hostěradicích zřízena Národní stráž, která podléhala místní stanici SNB, sídlící v domě č.p. 53.
Po správní stránce byla hned po příchodu Rudé armády zřízena česká obecní správa, které se v Hostěradicích ujali dva místní Češi – Jan Lauš, rolník, a Jan Stix, obuvník. Zorganizovali záchranné a odklizovací práce, nechali vybudovat prozatímní dřevěné mosty, zakopat mrtvoly lidí a zvířat. Za pomoci SNB odzbrojili v obci německé civilisty. Byla obnovena elektrická síť, takže už 17. května 1945 byly Hostěradice osvětleny.
Teprve 17. května přišli do Hostěradic partyzáni z družiny Dr. Hybeše o síle 56 mužů pod vedením podporučíka Prokopa. Šel o nich jeden hlas, že to jsou partyzáni „za pět minut dvanáct“. Tato skupina nedělala žádnou čest českému národu. Na radnici zničila několik historických památek. Po samosoudu provedla na náměstí veřejnou popravu dvou místních Němců – údajně „nacistického štváče“ řídícího učitele R. Dostala a velitele Volkssturmu Johanna Fanka, mlynáře. Není divu, že tato nežádoucí skupina byla 12. června odzbrojena a rozpuštěna.
Při poválečném osídlování přicházeli rodiny ze sousedních, ale hlavně ze vzdálenějších obcí na západ od Hostěradic. K novým obyvatelům počítáme i reemigranty – Čechy navrátivší se ze zahraničí ( z SSSR, Rakouska a hlavně Jugoslávie). Nejvíce reemigrantů z Jugoslávie se usadilo v Mišovicích. První přišli v uniformách jugoslávské armády, sami bez rodin. Za první dny jejich příchodu považujeme 26. a 28. srpen 1945. Hostěradice byly úplně osídleny 13. listopadu 1945; Chlupice a Mišovice o několik dní dříve.
Za škůdcovství proti českému národu bylo v polovině roku 1945 v Hostěradiicích zajištěno 25, v Chlupicích 3 a v Míšovicích 7 osob a dodáno k okresnímu soudu v Mor. Krumlově. Ze zrady na ČSR bylo obviněno z našich obcí v březnu 1946 celkem 26 osob, mezi nimi byl např. Cyril Nowatschek, Franz Wenisch, aj.
Němci byli od ledna 1945 postupně soustřeďováni ve sběrném táboře v Miroslavi; odtamtud pak v šesti transportech byli odvezeni ve vlacích přes Brody nad Lesy (u Domažlic) do Bavorska obsazeného americkou armádou. Každá osoba si mohla sebou vzít zavazadlo o váze 50 kg, bez cenných předmětů (šperků apod.).
S odsunovanými Němci v prvních transportech odcházeli i některé rodiny vzniklé smíšenými manželstvími jen proto, aby mohli v Německu žít společně. Přes smíšená manželství také vyšlo najevo zacházení s Němci (včetně nejhoršího pro ženy) ve sběrném táboře v Miroslavi.
Po odsunu Němců staly se naše obce českými tak, jak tomu bylo před německou kolonizací Dyjskosvrateckého úvalu ve 13. století…..
Převzato z publikace: HOSTĚRADICE, 800 let od první písemné zmínky
Autor: Doc. PhDr. Zdeněk Šípek CSc
1. vydání 1999
Ukázka nálezů z Hostěradic:
Hostěradice, Chlupice, Míšovice
Nepříznivého sociálního dopadu hospodářské krize na obyvatele pohraničí plně využily německé nacionální strany, které se silně zaktivizovaly po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu. Dne 1. října 1933 vznikla Sudetendeutsche Heimatsfront, předchůdkyně Sudetendeutsche Partai (SdP) založené v roce 1935. Posledně jmenovaná německá strana ve volbách v roce 1935 jasně zvítězila.
Kromě politických stran byly silně nacionální a následně podporující SdP spolky: v Hostěradicích to byl Turnverein a Deutscher Kulturvrband založený v roce 1924.
Německé politické strany a spolky ve třicátých letech měly v našich obcích dost šovinistických členů (vypjatý nacionalismus), silně orientovaných proti Čechům a čs. státu. Jejich činy to plně dokazují, tak např. v roce 1932 o posvícení v Chlupicích byl zbit brněnský český obchodník, který se zde náhodou zastavil se svou společností, jenom proto, že na německé neustálé volání „Heil Hitler“ odpovídal česky „Nazdar“. Nejvíce proti české společnosti vystupoval Lambert Schwanda (nar. 1914) syn chlupického rolníka Konrada Schwandy, pocházejícího ze Skalice.
V městečku Hostěradicích bylo německých provokací proti Čechům a čs. státu daleko více. A tak nakonec Češi z Hostěradic žádali v květnu 1933 státní úřady o ochranu. V jejich podání se uvádí, že Němci místo pozitivní práce, o které rádi mluví, co mohou, to negují. „Místo kladu jsou na denním pořádku jen provokace, rozpínavost a pronásledování českých lidí, jak společensky, tak zejména hospodářsky. Denně se ozývá pokřik „Heil Hitler!“. Rekruti šli k odvodům s odznakem hákového kříže (proto jim také Češi říkali hakenkrajcleři) neustále prospěvujíce velkoněmecké i válečné písně a na českého člověka se každý jen hrubě osopí, i ve věci úřední.
Ochrana české menšiny v našich obcích ze strany státních úřadů byla nedostatečná, a tak není divu, že provokace německých šovinistů pokračovaly i v roce 1934. V červnu toho roku vytloukali hakenkrajcleři okna bytu českému učiteli. Po vyšetření případu čs. četníky z Miroslavi byl zjištěn pachatel Leo Frank, rolník a jeho tři pomahači – všichni šli do vězení. Za to se ale jejich kamarádi znovu mstili českému učiteli – několikrát vystřelili do oken jeho bytu u p. Málka; jen náhodou se nikomu nic nestalo. Češi v Hostěradicích byli rozhořčeni a srovnávali, co by se stalo, kdyby se podobný případ stal německému učiteli za Rakouska. Jejich soud zněl: „Vesnici by obsadilo vojsko“.
Při vyšetřování výše uvedené drzé hakenkrajclerské provokace našli četníci z Miroslavi v Hostěradicích zbraně – osm pušek a revolver u jednatele rozpuštěné strany Hubra. I u jiných hostěradických hakenkrajclerů se našly revolvery. Pisatel článku v lidoveckém týdeníku Ochrana správně dodává: „Jsme příliš shovívaví a potom jen roste chuť“.
Pod vlivem tehdejšího historického bádání a nacionálních přání přípomínali si hostěradičtí Němci v roce 1937 na slavnosti 700 let od první písemné zprávy o Hostěradicích, za kterou považovali listinu českého krále Václava I., jež roku 1237 daroval část Hostěradic Řádu německých rytířů. Pro uvedené oslavy došlo v roce 1937 k návrhu přestavby hostěradické radnice; po schválení Památkovým úřadem v Brně tak měl učinit miroslavský stavitel Fr. Dočkal. Přitom stará kancelář městečka na radnici by se po renovaci stala muzeem.
Renovovaná radnice se stala hlavním dějištěm velkých nacionálně laděných oslav 8. září 1937. Nejprve bylo v kostele sv. Kunhuty slavnostní Te Deum. Po té následoval pochod po všech třech hostěradických náměstích.
Slavnosti byli čestní hosté přítomni hr. Rudolf Kinský (velký nacista) a okresní hejtman Karel Mezírka; dalších hostů bylo tolik, že sál pro ně sotva stačil. Hlavní zásluhu na velkolepých oslavách se připisuje obecnímu tajemníkovi Franzi Wenischovi a dlouholetému starostovi, po 20 let stojícímu v čele Hostěradic, Andreasu Denkovi.
Jakou úlohu při oslavách sehráli němečtí učitelé, nevíme. Víme, že hostěradičtí učitelé odborně nijak nad průměr nevynikali, což dosvědčuje i dvousvazková publikace o životě a činnosti německých učitelů v pohraničí. Jsou zde jmenováni učitelé působící nejblíže Hostěradic v Miroslavi, Mor. Krumlově, Olbramovicích a ve Znojmě.
Šovinistické provokace a nacionální oslavy byly jen předpeklím pro Čechy ze všech našich obcí a ze Skalice. K vyvrcholení všeho protičeského došlo po anšlusu (připojení) Rakouska k hitlerovskému Německu na jaře 1938.
Česká katolická mládež se Skalice byla u koslela sv. Kunhuty nejednou kamenována mládeží hakenkrajclerskou. Nezůstalo jen u kamenování před kostelem. Mladí hakenkrajcleři si na českou mládež jdoucí z bohoslužeb počkali za Hostěradicemi a chtěli ji zbít. Statečností silného mladíka Karla Křepely (nar. 1924) se jim to nepodařilo. Naopak byli zahnáni na útěk. Ne vždy to však dopadlo tak dobře.
Zlé časy pro českou menšinu v našich obcích nastaly po zmíněném anšlusu Rakouska. Německé politické strany v celé ČSR začaly splývat s SdP. Učinily tak jak Bund der Landwirte, tak Deutsche christlich–sociale Volkspartai, které měly v našich obcích do té doby početné zastoupení. Předsedou SdP v našich obcích byl bývalý čs. (před tím rakouskouherský) četník Johann Fischer pocházející z Hostěradic. Jeho strana obdržela v obecních volbách na přelomu května a června 1938 skoro 100 % hlasů. Sdružení českých politických stran vedené Ferdinandem Koppou, který žil jako železniční zaměstnanec v Hostěradicích na penzi, získalo jen 24 hlasů. Po obecních volbách se stal starostou Hostěradic Johann Fischer. Funkci zastával až do osvobození našich obcí Rudou armádou.
Čs. vláda jako odpověď na neustálé provokace hakenkrajclerů v celém pohraničí vyhlásila v květnu (a pak i v září) 1938 mobilizaci příslušníků čs. armády. Ze 150 záložníků německé národnosti z Hostěradic nastoupili na mobilizační rozkaz do čs. armády pouze dva. Ostatní utekli do Rakouska, kde se z utečenců formovaly dobrovolnické ozbrojené skupiny „Freiwilligen deutschen Schutzdienst“, zvaní ordneři. Skupinu ordnerů z našich obcí organizoval obchodních Karl Nowatschek, syn obchodníka Cyrila Nowatscha, který se do Hostěradic přistěhoval z Valdíkova u Třebíče.
Ještě před útěkem do Rakouska patřil Karl Nowatschek vedle Karla Franka, rodiny Jordanovy a dalších, k nejhorším nepřátelům Čechů v našich obcích. V zářijových dnech hakenkrajcleři rozbíjeli okna rodinám Růžičkových a Ferdinanda Packa, až ti nakonec museli okna i dveře zatlouct prkny. Pro vodu k obecní studni si mohli chodit jen v noci, ale i to bylo nebezpečné – často jim členové rodiny Jordanovy rozbili nádoby na vodu. Ferdinad Koppa se zase musel přes noc schovávat v akátovém lese, Ferdinand Packa byl několikrát zbit.
Všichni hostěradičtí šovinisté častovali české lidi sprostými nadávkami ještě při jejich nuceném odchodu z obce. Snad nejslušnější nadávkou byla „pémiše sau!“ (česká svině). Ferdinandu Packovi vyhrožovali zabitím. A tak i když čs. rozhlas Čechy v pohraničí vybízel, aby zůstali ve svých domovech a neodcházeli, nakonec se museli před „nacisticým peklem“ vystěhovat. Z Hostěradic rodina listonoše Růžičky se odstěhovala do Rešic, rodina cestáře Packa utekla do Tulešic, rodina dělníka Jana Vančury (smíšené manželství) se přestěhovala do Skalice, listonoš Jan Lauš odešel do Morašic, rodina Stixova z Chlupic také musela utéci.
Nakonec v našich obcích zůstali většinou jen národnostně smíšené rodiny, jejichž děti pak museli chodit do německé školy a pak i nastoupit do říšské armády. Nuceným vystěhováním a násilnou germanizací po Mnichovu se česká menšina v našich obcích rozpadla.
V důsledku nacistické ideologie (včetně rasových zákonů) zanikla v Hostěradicích i židovská komunita. Rodina židovského obchodníka Ad. Samstaga byla poslána do vyhlazovacího tábora. Ti, kdo plodili zlo, si neuvědomovali jedno podstatné – že zlo plodí zase jen zlo. Ale tím předbíháme konec druhé světové války, ve které šlo nacistickému Německu o světovládu.
9. října 1938 vstoupila nacistická armáda do Hostěradic, Chlupic a Míšovic a dokonce obsadila i Mor. Krumlov. Všude byla hakenkrajclery nadšeně vítána. Misslitzer Zeitung na první stránce svého vydání ze 14. října 1938 mělo typické nacistické heslo: Ein Volk, ein Reich, ein Führer! – jeden národ, jedna říše, jeden vůdce! Ač šlo o vyloženou lež, neboť Němci nikdy jeden stát neměli a nemají.
9. října 1938 byly na přání místních hakenkrajclerů obsazeny české obce v Sousedství Hostěradic, a to Skalice a Morašice. Štěstím pro obě české obce bylo, že byly ze záboru 24. listopadu 1938 vyňaty a vráceny zpět do ČSR. Dny Československa však byly sečteny.
15. března 1939 obsadili nacisté zbytek naší republiky. Na to již nepotřebovali požehnání západních „spojenců“ jako v případě Mnichova. Na konci státu mají své „zásluhy“ i hakenkrajcleři z Hostěradic, Chlupic a Míšovic.
Ordneři ( i ti, kteří měli příbuzné ve Skalici) se stačili ve Skalici a Morašicích vyřádit, a to nejen při ostraze nových státních hranic. Ve Skalici byli zatčeni představitelé Sokola, některých politických stran a řídící učitel Štěpán Sláma; skončila výuka v české škole, byla vydírána židovská rodina – dost zla na tak krátkou dobu.
Naše tři obce tvořily hráz, za kterou byl český menšinový ostrov kolem městečka v Miroslavi. ( Německé Knínice, Suchohrdly u Miroslavi a Kašenec). Nejvíce příkoří zakusili od ordnerů v Kašenci.
Sudetendeutsche Partai (SdP) se po příchodu nacistických okupantů do ČSR sloučila s Hitlerovou NSDAP. Jejím vedoucím pro všechny tři zdejší obce se stal řídící učitel Johann Schwanda, bydlící v Chlupicích č.p. 40 (bývalý svobodný statek).
Po obsazení Hostěradic byla zde založena vojenská stranická organizace nacistů – SA (Sturmabteilung); jejím velitelem v hodnosti Oberscharfführer nebyl nikdo jiný než Karl Nowatschek. Tato zločinecká organizace měla v našich obcích 65 členů. Po odchodu K. Nowatschka na frontu převzal jeho funkci rolník Martin Balzar. Jeho podřízenými veliteli byli: Alfred Papst a Anton Straubinger; ostatních podvelitelů (mezi nimiž byl i Lambert Schwanda) bylo daleko více.
Za okupace existovali v Hostěradicích odnože NSDAP – pro mládež HJ (Hitlerjungend), pro dívky a motoristy. Na konci druhé světové války byl v Hostěradicích vytvořen útvar zeměbrany – Volkssturm; velitelem se stal mlynář Johann Frank, popravený po osvobození na základě rozhodnutí partyzánského samosoudu.
Postupným odchodem Němců z našich obcí na frontu ubylo pracovních sil. Ty nahrazovali nejdříve Češi ze sousedních vesnic; pracovali např. v kamenolomu K. Otty. Později po porážce Polska a Jugoslávie, přicházeli do našich obcí na nucené práce v zemědělství Poláci a obyvatelé jugoslávie. Po napadení SSSR a následném obsazení jeho území byli na nucené práce do „Rajchu“ ( jak se tehdy obecně Německu říkalo) posíláni i obyvatelé Ukrajiny a dalších zemí. Po květnu 1945 přišli tito nedobrovolní pracovníci do českých obcí, odkud pak byli odvezeni do svých domovů.
Z prodlužujících se bojů druhé světové války přicházeli i do českých obcí v sousedství Hostěradic nejrůznější zprávy o nacistech, kteří odsud pocházeli. Tak např. se vědělo, že jeden z Weissgärberů z Míšovic byl zabit při strážní službě partyzány v Jugoslávii; vědělo se, že jeden z rodiny Králů z Míšovic dostal za „statečnost“ při bojích v SSSR rytířský kříž; vědělo se že po převratu v Rumunsku museli prchat z Bukurešti někteří němečtí vojáci jen v trenýrkách, atd. – Všechny tyto drobné zprávy spolu se zprávami ze zahraničních stanic utvrzovali Čechy v naději na dobrý konec světové války pro ČSR.
Z farní kroniky Hostěradic víme, že Němců z tří našich obcí padlo na všech frontách celkem 97. Byla to vysoká daň za nacistická populistická hesla, která v nejednom z nich už před rokem 1938 probudila nenávist vůči Čechům a státu v němž žili.
S blížícím se koncem války nechal hostěradichý starosta Johann Fischer odehnat z obce 231 kusů hovězího dobytka.
Nejblíže Hostěradic se postupující Rudá armáda zastavila u Drnholce. Ale ještě tehdy zatvrzelí nacisté i z našich obcí věřili v příznivý obrat války.
Jedna z ustupujících nacistických motorizovaných jednotek, která přijela do Hostěradic na začátku května 1945, se ubytovala v hospodářstvích u silnice vedoucí z Hostěradic do Miroslavi. Tato jednotka vyhodila do vzduchu všechny mostky přes hostěradický potůček. Tuto jednotku zpozorovala v neděli 6. května sovětská výzvědná letadla. Následující den –
7. května – sovětské letectvo v několika vlnách zasypalo hitlerovce v Hostěradicích leteckými bombami všech ráží. Při útoku zahynulo 10 civilistů a čtyři němečtí vojáci. (ve farní kronice není o usmrcených německých vojácích v Hostěradicích žádná zmínka – pozn. přepisovatele)
Následující den – 8. května - jich zde padlo „úředně“ 12; ve skutečnosti však mnohem více. Celkové škody na majetku byly vyčísleny na 23 358 895, - Kč.
Po velkém leteckém úderu vstoupily motorizované oddíly Rudé armády maršála R. Malinovského v pledních hodinách 8. května do Hostěradic. Postupovaly z Miroslavi i z Mackovic, aby pak přes Chlupice pokračovaly na Skalici a dále na západ přes Moravu do Čech a do Prahy. Přes Míšovice postupovala pěchota Rudé armády, která polními cestami obešla Skalici a mířila na Trstěnice a dále na západ. Před ní jeli na vozech průzkumníci. Pro rychlý postup zabavili vojáci Rudé armády v našich obcích celkem 135 koní často i s povozy, kterých se pak nedostávalo v zemědělství.
Za průchodu našimi obcemi, které tonuly v bílých praporech (symbol kapitulace), padl v Hostěradicích jeden neznámý rudoarmějec, jehož tělesné pozůstatky byly v lednu 1946 převezeny do společného hrobu osvoboditelů v Ořechovičkách u Brna.
Kromě politických stran byly silně nacionální a následně podporující SdP spolky: v Hostěradicích to byl Turnverein a Deutscher Kulturvrband založený v roce 1924.
Německé politické strany a spolky ve třicátých letech měly v našich obcích dost šovinistických členů (vypjatý nacionalismus), silně orientovaných proti Čechům a čs. státu. Jejich činy to plně dokazují, tak např. v roce 1932 o posvícení v Chlupicích byl zbit brněnský český obchodník, který se zde náhodou zastavil se svou společností, jenom proto, že na německé neustálé volání „Heil Hitler“ odpovídal česky „Nazdar“. Nejvíce proti české společnosti vystupoval Lambert Schwanda (nar. 1914) syn chlupického rolníka Konrada Schwandy, pocházejícího ze Skalice.
V městečku Hostěradicích bylo německých provokací proti Čechům a čs. státu daleko více. A tak nakonec Češi z Hostěradic žádali v květnu 1933 státní úřady o ochranu. V jejich podání se uvádí, že Němci místo pozitivní práce, o které rádi mluví, co mohou, to negují. „Místo kladu jsou na denním pořádku jen provokace, rozpínavost a pronásledování českých lidí, jak společensky, tak zejména hospodářsky. Denně se ozývá pokřik „Heil Hitler!“. Rekruti šli k odvodům s odznakem hákového kříže (proto jim také Češi říkali hakenkrajcleři) neustále prospěvujíce velkoněmecké i válečné písně a na českého člověka se každý jen hrubě osopí, i ve věci úřední.
Ochrana české menšiny v našich obcích ze strany státních úřadů byla nedostatečná, a tak není divu, že provokace německých šovinistů pokračovaly i v roce 1934. V červnu toho roku vytloukali hakenkrajcleři okna bytu českému učiteli. Po vyšetření případu čs. četníky z Miroslavi byl zjištěn pachatel Leo Frank, rolník a jeho tři pomahači – všichni šli do vězení. Za to se ale jejich kamarádi znovu mstili českému učiteli – několikrát vystřelili do oken jeho bytu u p. Málka; jen náhodou se nikomu nic nestalo. Češi v Hostěradicích byli rozhořčeni a srovnávali, co by se stalo, kdyby se podobný případ stal německému učiteli za Rakouska. Jejich soud zněl: „Vesnici by obsadilo vojsko“.
Při vyšetřování výše uvedené drzé hakenkrajclerské provokace našli četníci z Miroslavi v Hostěradicích zbraně – osm pušek a revolver u jednatele rozpuštěné strany Hubra. I u jiných hostěradických hakenkrajclerů se našly revolvery. Pisatel článku v lidoveckém týdeníku Ochrana správně dodává: „Jsme příliš shovívaví a potom jen roste chuť“.
Pod vlivem tehdejšího historického bádání a nacionálních přání přípomínali si hostěradičtí Němci v roce 1937 na slavnosti 700 let od první písemné zprávy o Hostěradicích, za kterou považovali listinu českého krále Václava I., jež roku 1237 daroval část Hostěradic Řádu německých rytířů. Pro uvedené oslavy došlo v roce 1937 k návrhu přestavby hostěradické radnice; po schválení Památkovým úřadem v Brně tak měl učinit miroslavský stavitel Fr. Dočkal. Přitom stará kancelář městečka na radnici by se po renovaci stala muzeem.
Renovovaná radnice se stala hlavním dějištěm velkých nacionálně laděných oslav 8. září 1937. Nejprve bylo v kostele sv. Kunhuty slavnostní Te Deum. Po té následoval pochod po všech třech hostěradických náměstích.
Slavnosti byli čestní hosté přítomni hr. Rudolf Kinský (velký nacista) a okresní hejtman Karel Mezírka; dalších hostů bylo tolik, že sál pro ně sotva stačil. Hlavní zásluhu na velkolepých oslavách se připisuje obecnímu tajemníkovi Franzi Wenischovi a dlouholetému starostovi, po 20 let stojícímu v čele Hostěradic, Andreasu Denkovi.
Jakou úlohu při oslavách sehráli němečtí učitelé, nevíme. Víme, že hostěradičtí učitelé odborně nijak nad průměr nevynikali, což dosvědčuje i dvousvazková publikace o životě a činnosti německých učitelů v pohraničí. Jsou zde jmenováni učitelé působící nejblíže Hostěradic v Miroslavi, Mor. Krumlově, Olbramovicích a ve Znojmě.
Šovinistické provokace a nacionální oslavy byly jen předpeklím pro Čechy ze všech našich obcí a ze Skalice. K vyvrcholení všeho protičeského došlo po anšlusu (připojení) Rakouska k hitlerovskému Německu na jaře 1938.
Česká katolická mládež se Skalice byla u koslela sv. Kunhuty nejednou kamenována mládeží hakenkrajclerskou. Nezůstalo jen u kamenování před kostelem. Mladí hakenkrajcleři si na českou mládež jdoucí z bohoslužeb počkali za Hostěradicemi a chtěli ji zbít. Statečností silného mladíka Karla Křepely (nar. 1924) se jim to nepodařilo. Naopak byli zahnáni na útěk. Ne vždy to však dopadlo tak dobře.
Zlé časy pro českou menšinu v našich obcích nastaly po zmíněném anšlusu Rakouska. Německé politické strany v celé ČSR začaly splývat s SdP. Učinily tak jak Bund der Landwirte, tak Deutsche christlich–sociale Volkspartai, které měly v našich obcích do té doby početné zastoupení. Předsedou SdP v našich obcích byl bývalý čs. (před tím rakouskouherský) četník Johann Fischer pocházející z Hostěradic. Jeho strana obdržela v obecních volbách na přelomu května a června 1938 skoro 100 % hlasů. Sdružení českých politických stran vedené Ferdinandem Koppou, který žil jako železniční zaměstnanec v Hostěradicích na penzi, získalo jen 24 hlasů. Po obecních volbách se stal starostou Hostěradic Johann Fischer. Funkci zastával až do osvobození našich obcí Rudou armádou.
Čs. vláda jako odpověď na neustálé provokace hakenkrajclerů v celém pohraničí vyhlásila v květnu (a pak i v září) 1938 mobilizaci příslušníků čs. armády. Ze 150 záložníků německé národnosti z Hostěradic nastoupili na mobilizační rozkaz do čs. armády pouze dva. Ostatní utekli do Rakouska, kde se z utečenců formovaly dobrovolnické ozbrojené skupiny „Freiwilligen deutschen Schutzdienst“, zvaní ordneři. Skupinu ordnerů z našich obcí organizoval obchodních Karl Nowatschek, syn obchodníka Cyrila Nowatscha, který se do Hostěradic přistěhoval z Valdíkova u Třebíče.
Ještě před útěkem do Rakouska patřil Karl Nowatschek vedle Karla Franka, rodiny Jordanovy a dalších, k nejhorším nepřátelům Čechů v našich obcích. V zářijových dnech hakenkrajcleři rozbíjeli okna rodinám Růžičkových a Ferdinanda Packa, až ti nakonec museli okna i dveře zatlouct prkny. Pro vodu k obecní studni si mohli chodit jen v noci, ale i to bylo nebezpečné – často jim členové rodiny Jordanovy rozbili nádoby na vodu. Ferdinad Koppa se zase musel přes noc schovávat v akátovém lese, Ferdinand Packa byl několikrát zbit.
Všichni hostěradičtí šovinisté častovali české lidi sprostými nadávkami ještě při jejich nuceném odchodu z obce. Snad nejslušnější nadávkou byla „pémiše sau!“ (česká svině). Ferdinandu Packovi vyhrožovali zabitím. A tak i když čs. rozhlas Čechy v pohraničí vybízel, aby zůstali ve svých domovech a neodcházeli, nakonec se museli před „nacisticým peklem“ vystěhovat. Z Hostěradic rodina listonoše Růžičky se odstěhovala do Rešic, rodina cestáře Packa utekla do Tulešic, rodina dělníka Jana Vančury (smíšené manželství) se přestěhovala do Skalice, listonoš Jan Lauš odešel do Morašic, rodina Stixova z Chlupic také musela utéci.
Nakonec v našich obcích zůstali většinou jen národnostně smíšené rodiny, jejichž děti pak museli chodit do německé školy a pak i nastoupit do říšské armády. Nuceným vystěhováním a násilnou germanizací po Mnichovu se česká menšina v našich obcích rozpadla.
V důsledku nacistické ideologie (včetně rasových zákonů) zanikla v Hostěradicích i židovská komunita. Rodina židovského obchodníka Ad. Samstaga byla poslána do vyhlazovacího tábora. Ti, kdo plodili zlo, si neuvědomovali jedno podstatné – že zlo plodí zase jen zlo. Ale tím předbíháme konec druhé světové války, ve které šlo nacistickému Německu o světovládu.
9. října 1938 vstoupila nacistická armáda do Hostěradic, Chlupic a Míšovic a dokonce obsadila i Mor. Krumlov. Všude byla hakenkrajclery nadšeně vítána. Misslitzer Zeitung na první stránce svého vydání ze 14. října 1938 mělo typické nacistické heslo: Ein Volk, ein Reich, ein Führer! – jeden národ, jedna říše, jeden vůdce! Ač šlo o vyloženou lež, neboť Němci nikdy jeden stát neměli a nemají.
9. října 1938 byly na přání místních hakenkrajclerů obsazeny české obce v Sousedství Hostěradic, a to Skalice a Morašice. Štěstím pro obě české obce bylo, že byly ze záboru 24. listopadu 1938 vyňaty a vráceny zpět do ČSR. Dny Československa však byly sečteny.
15. března 1939 obsadili nacisté zbytek naší republiky. Na to již nepotřebovali požehnání západních „spojenců“ jako v případě Mnichova. Na konci státu mají své „zásluhy“ i hakenkrajcleři z Hostěradic, Chlupic a Míšovic.
Ordneři ( i ti, kteří měli příbuzné ve Skalici) se stačili ve Skalici a Morašicích vyřádit, a to nejen při ostraze nových státních hranic. Ve Skalici byli zatčeni představitelé Sokola, některých politických stran a řídící učitel Štěpán Sláma; skončila výuka v české škole, byla vydírána židovská rodina – dost zla na tak krátkou dobu.
Naše tři obce tvořily hráz, za kterou byl český menšinový ostrov kolem městečka v Miroslavi. ( Německé Knínice, Suchohrdly u Miroslavi a Kašenec). Nejvíce příkoří zakusili od ordnerů v Kašenci.
Sudetendeutsche Partai (SdP) se po příchodu nacistických okupantů do ČSR sloučila s Hitlerovou NSDAP. Jejím vedoucím pro všechny tři zdejší obce se stal řídící učitel Johann Schwanda, bydlící v Chlupicích č.p. 40 (bývalý svobodný statek).
Po obsazení Hostěradic byla zde založena vojenská stranická organizace nacistů – SA (Sturmabteilung); jejím velitelem v hodnosti Oberscharfführer nebyl nikdo jiný než Karl Nowatschek. Tato zločinecká organizace měla v našich obcích 65 členů. Po odchodu K. Nowatschka na frontu převzal jeho funkci rolník Martin Balzar. Jeho podřízenými veliteli byli: Alfred Papst a Anton Straubinger; ostatních podvelitelů (mezi nimiž byl i Lambert Schwanda) bylo daleko více.
Za okupace existovali v Hostěradicích odnože NSDAP – pro mládež HJ (Hitlerjungend), pro dívky a motoristy. Na konci druhé světové války byl v Hostěradicích vytvořen útvar zeměbrany – Volkssturm; velitelem se stal mlynář Johann Frank, popravený po osvobození na základě rozhodnutí partyzánského samosoudu.
Postupným odchodem Němců z našich obcí na frontu ubylo pracovních sil. Ty nahrazovali nejdříve Češi ze sousedních vesnic; pracovali např. v kamenolomu K. Otty. Později po porážce Polska a Jugoslávie, přicházeli do našich obcí na nucené práce v zemědělství Poláci a obyvatelé jugoslávie. Po napadení SSSR a následném obsazení jeho území byli na nucené práce do „Rajchu“ ( jak se tehdy obecně Německu říkalo) posíláni i obyvatelé Ukrajiny a dalších zemí. Po květnu 1945 přišli tito nedobrovolní pracovníci do českých obcí, odkud pak byli odvezeni do svých domovů.
Z prodlužujících se bojů druhé světové války přicházeli i do českých obcí v sousedství Hostěradic nejrůznější zprávy o nacistech, kteří odsud pocházeli. Tak např. se vědělo, že jeden z Weissgärberů z Míšovic byl zabit při strážní službě partyzány v Jugoslávii; vědělo se, že jeden z rodiny Králů z Míšovic dostal za „statečnost“ při bojích v SSSR rytířský kříž; vědělo se že po převratu v Rumunsku museli prchat z Bukurešti někteří němečtí vojáci jen v trenýrkách, atd. – Všechny tyto drobné zprávy spolu se zprávami ze zahraničních stanic utvrzovali Čechy v naději na dobrý konec světové války pro ČSR.
Z farní kroniky Hostěradic víme, že Němců z tří našich obcí padlo na všech frontách celkem 97. Byla to vysoká daň za nacistická populistická hesla, která v nejednom z nich už před rokem 1938 probudila nenávist vůči Čechům a státu v němž žili.
S blížícím se koncem války nechal hostěradichý starosta Johann Fischer odehnat z obce 231 kusů hovězího dobytka.
Nejblíže Hostěradic se postupující Rudá armáda zastavila u Drnholce. Ale ještě tehdy zatvrzelí nacisté i z našich obcí věřili v příznivý obrat války.
Jedna z ustupujících nacistických motorizovaných jednotek, která přijela do Hostěradic na začátku května 1945, se ubytovala v hospodářstvích u silnice vedoucí z Hostěradic do Miroslavi. Tato jednotka vyhodila do vzduchu všechny mostky přes hostěradický potůček. Tuto jednotku zpozorovala v neděli 6. května sovětská výzvědná letadla. Následující den –
7. května – sovětské letectvo v několika vlnách zasypalo hitlerovce v Hostěradicích leteckými bombami všech ráží. Při útoku zahynulo 10 civilistů a čtyři němečtí vojáci. (ve farní kronice není o usmrcených německých vojácích v Hostěradicích žádná zmínka – pozn. přepisovatele)
Následující den – 8. května - jich zde padlo „úředně“ 12; ve skutečnosti však mnohem více. Celkové škody na majetku byly vyčísleny na 23 358 895, - Kč.
Po velkém leteckém úderu vstoupily motorizované oddíly Rudé armády maršála R. Malinovského v pledních hodinách 8. května do Hostěradic. Postupovaly z Miroslavi i z Mackovic, aby pak přes Chlupice pokračovaly na Skalici a dále na západ přes Moravu do Čech a do Prahy. Přes Míšovice postupovala pěchota Rudé armády, která polními cestami obešla Skalici a mířila na Trstěnice a dále na západ. Před ní jeli na vozech průzkumníci. Pro rychlý postup zabavili vojáci Rudé armády v našich obcích celkem 135 koní často i s povozy, kterých se pak nedostávalo v zemědělství.
Za průchodu našimi obcemi, které tonuly v bílých praporech (symbol kapitulace), padl v Hostěradicích jeden neznámý rudoarmějec, jehož tělesné pozůstatky byly v lednu 1946 převezeny do společného hrobu osvoboditelů v Ořechovičkách u Brna.
Po osvobození
Na silnicích i v polích bylo dosti nevybuchlé munice, a tak o úrazy nebyla nouze. Ještě v roce 1946 k nim docházelo. Např. 9. března našli školáci Josef Koc, Jam Černý a František Strnad z Hostěradic po cestě do školy v Miroslavi pod kopcem jednu nevybuchlou leteckou bombu a tak dlouho s i s ní hráli, až došlo k výbuchu. Jan Černý byl usmrcen, Fr. Strnad těžce a Josef Koc lehce raněn.
Ihned po osvobození přicházeli do našich obcí nejrůznější dobrodruzi (tehdy se říkalo zlatokopové), kteří ukradli co mohli. Proto byla v Hostěradicích zřízena Národní stráž, která podléhala místní stanici SNB, sídlící v domě č.p. 53.
Po správní stránce byla hned po příchodu Rudé armády zřízena česká obecní správa, které se v Hostěradicích ujali dva místní Češi – Jan Lauš, rolník, a Jan Stix, obuvník. Zorganizovali záchranné a odklizovací práce, nechali vybudovat prozatímní dřevěné mosty, zakopat mrtvoly lidí a zvířat. Za pomoci SNB odzbrojili v obci německé civilisty. Byla obnovena elektrická síť, takže už 17. května 1945 byly Hostěradice osvětleny.
Teprve 17. května přišli do Hostěradic partyzáni z družiny Dr. Hybeše o síle 56 mužů pod vedením podporučíka Prokopa. Šel o nich jeden hlas, že to jsou partyzáni „za pět minut dvanáct“. Tato skupina nedělala žádnou čest českému národu. Na radnici zničila několik historických památek. Po samosoudu provedla na náměstí veřejnou popravu dvou místních Němců – údajně „nacistického štváče“ řídícího učitele R. Dostala a velitele Volkssturmu Johanna Fanka, mlynáře. Není divu, že tato nežádoucí skupina byla 12. června odzbrojena a rozpuštěna.
Při poválečném osídlování přicházeli rodiny ze sousedních, ale hlavně ze vzdálenějších obcí na západ od Hostěradic. K novým obyvatelům počítáme i reemigranty – Čechy navrátivší se ze zahraničí ( z SSSR, Rakouska a hlavně Jugoslávie). Nejvíce reemigrantů z Jugoslávie se usadilo v Mišovicích. První přišli v uniformách jugoslávské armády, sami bez rodin. Za první dny jejich příchodu považujeme 26. a 28. srpen 1945. Hostěradice byly úplně osídleny 13. listopadu 1945; Chlupice a Mišovice o několik dní dříve.
Za škůdcovství proti českému národu bylo v polovině roku 1945 v Hostěradiicích zajištěno 25, v Chlupicích 3 a v Míšovicích 7 osob a dodáno k okresnímu soudu v Mor. Krumlově. Ze zrady na ČSR bylo obviněno z našich obcí v březnu 1946 celkem 26 osob, mezi nimi byl např. Cyril Nowatschek, Franz Wenisch, aj.
Němci byli od ledna 1945 postupně soustřeďováni ve sběrném táboře v Miroslavi; odtamtud pak v šesti transportech byli odvezeni ve vlacích přes Brody nad Lesy (u Domažlic) do Bavorska obsazeného americkou armádou. Každá osoba si mohla sebou vzít zavazadlo o váze 50 kg, bez cenných předmětů (šperků apod.).
S odsunovanými Němci v prvních transportech odcházeli i některé rodiny vzniklé smíšenými manželstvími jen proto, aby mohli v Německu žít společně. Přes smíšená manželství také vyšlo najevo zacházení s Němci (včetně nejhoršího pro ženy) ve sběrném táboře v Miroslavi.
Po odsunu Němců staly se naše obce českými tak, jak tomu bylo před německou kolonizací Dyjskosvrateckého úvalu ve 13. století…..
Převzato z publikace: HOSTĚRADICE, 800 let od první písemné zmínky
Autor: Doc. PhDr. Zdeněk Šípek CSc
1. vydání 1999
Ukázka nálezů z Hostěradic:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
