Jevišovka
Rudolf Kryčer
(14.4.1884 Dolní Kounice –16.12.1966 Brno)
JEHO ŽIVOTOPIS: in sborník Jižní Morava 1966, str. 59,
článek Rudolf Kryčer osmdesátníkem
q Jihomoravští hraničáři,1936
q vypracoval vlastivědný popis všech obci soudního okresu Pohořelice (pro obecní kroniky)
q monografie některých obcí na Drnholecku
q Ve VVM otiskl několik statí věnovaných Mikulovsku:
Obecní pořádek pro ves Klentnici
Mikulovské panství po válce třicetileté
Z minulosti Frélichova(od roku 1950 Jevišovky)
Dnešní vesnice Jevišovka má na rozdíl mnoha jiných vesnic historii zpracovanou hned ve třech jazycích a současně tak rozdílně interpretovanou Pokusme se srovnáním, vzájemným doplněním vyhodnotit objektivně minulost obce.Nebudeme-li počítat informace publikované v německy psaných pracích Wolného a Kerna- Schwettera, kde popis dějů tehdejšího Frélichova je pouze součástí rozsáhlejších prací popisující události,zahrnujících větší územní celek. Jen málokterá vesnice se může pochlubit tak velikým zájmem historiků a etnografů jako je tomu v případě dnešní Jevišovky, do roku 1950 známé jako Frélichov..Na události od vzniku Československé republiky v roce 1918 do „vítězství pracujícího lidu“ v padesátých letech mají obyvatelé tří chorvatských obcí, ať minulí,, či současní, velmi odlišné názory
Nejedná se události před rokem 1918, ale o události 20. století. Na rozpad Rakouska- Uherska se Chorvaté dívali jako na rozpad vlasti, vznik CSR nevítali s výrazným nadšením. V roce 1920 je tahanice ohledně vyučovacího jazyka ve školách v těchto vesnicích .jež se dostala až do parlamentu ohledně sporu o českou školu :Chorvaté požadovali ponechání školy s německým vyučovacím jazykem. Čeští učitelé jako představitelé českého nacionalismu se dostávali do ostrých konfliktů s Němci i s Chorvaty, kteří většinou stáli na straně Němců. To je zřejmé ze zápisů ve školní kronice, z nichž popis událostí v době oslav výročí příchodu Chorvatů na jižní Moravu, ukazuje, jaké byly mezi jednotlivými skupinami obyvatelstva tehdejšího Frélichova. Druhou světovou válku muži sloužili v německé armádě, jejich chování roce 1945 přibližuje zápis ve farní kronice blízkého Drnholce.
V duchu kolektivní viny, uplatňované po roce 1945, byli potrestáni téměř bez výjimky všichni příslušníci této národnostní menšiny. Na etapy byli vystěhováni z e svých domovů, většinou se přestěhovali na severní Moravu, kde způsob a styl života byl proti jejich původním sídlům naprosto odlišný. Navíc byli rozptýleni do téměř dvou set míst.Jako národnostní menšina, která se na jihu Moravy udržela po tři staletí, se svou svébytnou kulturou a jazykem, prakticky zaniká.
O které monografie se jedná? Nejstarší je německy psaný strojopis Hallawitzův z konce druhé světové války, vydaném ve Vídni, poté z konce padesátých let 20. století česky psaný , místy nečitelný rukopis R.Kryčera, jehož fotokopie je uložena ve státním archívu v Mikulově a nejnovější prací je chorvatsky psaná kniha vydaná v Zábřehu kolem roku 2000 Moravski Hrvati..
Teprve tehdy, až budou při hodnocení minulosti brána do úvahy všechna hodnocení, posuzovány komplexně všechny historické prameny s cílem dopídit se dějinné pravdy, teprve potom budeme moci mluvit o objektivitě a pravdivosti
Prvé zvěsti o Frélichově sahají do 14. století. Smyl (!) z Frolaychsdorfu koupil v roce 1353 od Jana z Bukoviny 3 lány se dvorem v Hrušovanech za 25 marek a roku 1358 zastavil Artleb z Frolaychsdorfu 3 lány jistému Lyczmannovi za 30 marek. Od roku 1360 přenechal týž Artleb (z Myslibořic) plebánu Artlebovi všechny své statky ve Frolaychsdorfu, z nichž však přece upsal jeho syn Ratibor z Myslibořic své ženě Anně 22 marek jako doživotní podporu na obec Frolaychsdorf. Od těch dob mizí z dějin a objevuje se opět v roce 1578 co poustka u panství Drnoholeckého, při kterémžto také i po obsazení Chorvaty roku 1584 provedeném Kryštofem z Teuffenbachu, majitelem panství Drnholeckého a velitelem v Chorvatsku až do roku 1848 (zrušení roboty) zůstává součástí tohoto panství.
Založení místní fary jest neznámo, vzpomenuta jest teprve současně s kostelem v roce 1510, v kteréžto době Frélichov, Dobré Pole a Nový Přerov co poustky se připomínají. Frélichov v tom roce měl 4 chudé obyvatele. Když Kryštof, svob. pán z Teuffenbachu se stal majitelem panství Drnoholeckého roku 1583, pomýšlel na zalidnění tří zpustlých osad. Za tím účelem povolal osadníky z Chorvatska. Ježto Kryštof náležel k k náboženské sektě „Heresiánů“, ustanovil ve Frélichově pravděpodobně již roku 1584 nekatolického kněze. Takovým byl roku 1595 jistý Jan Laterovič, kterému obecní sudí zapověděl odvádět desátky. Roku 1606 připomíná se , že tu působil ženatý chorvatský farář .Katolické vyznání bylo znovu zavedeno roku 1626 .Duchovní bývali od roku 1584 až ke konci 17. století většinou Chorvati.Sem byla přifařena až do roku 1790 ves Dobré Pole a až do roku 1838 Nový Přerov.
Místopis: Frélichov leží na jihozápad od Drnholce na levém břehu řeky Dyje .Okolní osady jsou: severoseverovýchodně Drnholec, severovýchodně Nové Sídlo (Novosedly), jihovýchodně Nový Přerov, západně Hrušovany nad Jevišovkou a na severozápadě Litobratřice..
Rozloha obce čítá 1295,35 ha, což je podle starších měr 2260 jiter 1569 čtverečních sáhů pole, 276 jiter 197 čtv. sáhů louky 10 jiter 837 čtv. sáhů zahrady, 295 jiter 13 čtv. sáhů zahrady(?), 68 jiter 268 čtv. sáhů střídavé vinice, 15 jiter 135 nízký les, 88 jiter 1340 čtv sáhů močály, 15 jiter 1184 sáhů stavební plocha a 81 jiter 1459 neplodná půda.
Terén je většinou rovný a má na jihu při železniční trati 179 m absolutní výšky, na sever povlovně stoupá a přechází v pahorkatinu táhnoucí se od východu na západ k Hrušovanům, jejíž nejvyšší vrcholek se zvedá do výše 213 m . Tato vyvýšenina je částečně posázena vinohrady , částečně vzdělána na pole.
Vodstvo. Dyje se vine mezi Frélichovem z jedné strany, z druhé mezi Novým Přerovem a Novým Sídlem. Má nízké travnaté břehy. Východně od Frélichova teče směrem od Hrušovan Jevišovka, která se u vesnice k severu obrací a mimo obvodu obce na loukách u Drnholce se do Dyje vlévá. (Dnes po regulaci jest tomu jinak než jak to Kern a Schetter v knize Bezirk Nikolsburg podává, o tom však až dále).
Vegetace a zvířena . Částečně písčitá a částečně slínovitá půda oseta bývá obyčejnými plodinami, většinou pšenicí, žitem, ječmenem, kukuřicí , řepou, prosem, čočkou a zemáky, také se tu pěstuje vinná réva. Méně rozšířeno jest ovocnářství. Chov koní k okolním obcím jest znamenitý, hovězí dobytek se chová jen pro nutnou potřebu, za to daří se tu plemenicím, taktéž včelařství u jednotlivců se vyskytuje. Honí se zajíci a koroptve.. rybolov není význačný, dříve byli v Dyji i raci, kteří asi před deseti lety vymřeli. z divoké zvěře se vyskytuje: tchoř, kuna a vydra, z ptáků bahenních (vodních) čejky, divoké kachny a divoké husy (tato velmi zřídka)Z vlastních poznatků podotýkám, že viděna tu letos volavka a čápi.
Cesty a dráhy. Územím obecním vede okresní silnice z Drnoholce do Hrušovan, z Frelichova do Drnholce jde vedle luk vozová cesta (dnes už také silnice) Do Hrušovan možno dostati se polní cestou, do Nového Sídla a Nového Přerova chodníky (lučními pěšinami), které však pro povodeň pouze v létě schůdnými jsou. Hrušovanská dráha protíná v jihovýchodním rohu místní území. Nejbližší stanice je Nové Sídlo, místní zastávka byla dne 4. listopadu 1895 otevřena. Frelichov jest 5 km od Hrušovan a 3 km od Drnoholce vzdálen a vzhledem ku hlavní ulici zaujímá severovýchodní směr ku Jevišovce.
Obyvatelstvo jsou většinou Chorvaté, dále Čechové a Němci, kteří se poslední dobou nápadně rozmnožili. jeho hlavní zaměstnání jest o a výživu mu skýtá polní hospodářství, vinařství, lukařství a chov dobytka. Obilí, drůbež a prasata prodává na týdenních trzích v Drnholci. Do Frélichova přicházejí z okolí nakupovatelé vína a sena.
Sčítání lidu. V roce 1793 bylo tu 81 domů a 490 obyvatel, V roce 1836 bylo 122 domů a 781 obyvatel. v roce1869 bylo 153 domů a 977 obyvatel, v roce 1880 je tu 206 domů (z toho 4 neobydleny) 1126 obyvatel (535 mužů, 591 ženy), 302 domácností, z nich 1120 katolíků a 6 židů., 768 Chorvatů, 274 Němců a 84 Čechů.Stav dobytka v tu dobu byl :126 koní, 289 hovězího dobytka, 69 koz, 5 ovcí, 270 prasat. v roce 1884 bylo 210 domů, v roce 1891 1147 obyvatel, koní bylo 212,hovězího dobytka 544, koz 86 a prasat 590. V roce 1900:1158 obyvatel, z nich 814 Chorvatů, 256 němců a 88 Čechů. 1150 katolíků a 8 židů. nápadné je sčítání lidu za deset let později, kde 1227 obyvatel napočteno 784 Němců a pouze 443 Slovanů (Chorvatů i Čechů) žijících ve 244 domech.
Nejdůležitější budovy v místě jsou kostel a škola. Kostel jest 15 m dlouhý a 7,5 m široký, v něm je jeden hlavní a 2 vedlejší oltáře (boční) Ze tří zvonů nese jeden nápis: Magister Georgius me fecit 1387. varhany byly za obnos 800 zl. v r. 1881 koupeny. Kostel se vzpomíná v r. 1510. válkami byl o veškeré své skvosty oloupen a zchátral. Rekonstrukce jeho provedena byla pravděpodobně v r.1686. v r. 1837 byl zvenčí opraven., v roce 1847 byla kazatelna a dva boční oltáře a v roce 1852 hlavní oltář na útraty obce obnoven-. fara byla v roce 1810 přestavena a rozšířena.
V raném středověku všechny vesnice na Mikulovsku, tedy i v okolí Drnholce byly původně osídleny slovanským obyvatelstvem, nejméně do začátku 13. století, kdy bylo jihomoravské pohraničí kolonizováno německy mluvícím obyvatelstvem z Dolních Rakous. Noví kolonisté se usadili vedle českého obyvatelstva, které se postupem doby asimilovalo. Svědčí o tom záznam v lichtenštejnském urbáři z roku 1414, kdy je část Drnholce označena jako Česká Ves . Podobnou situaci předpokládá R. Kryčer i u Frélichova, autor česky psaných dějin této obce z roku 1960, jež zůstaly v rukopise.
Noví kolonisté dali osadě německé jméno Frolaysdorf, česky Frélichov, snad podle lokátora, který v místě kolonizaci prováděl. Ale i tak i zde pronikají zprávy o tom, že zde žilo česky mluvící obyvatelstvo. Na pravém břehu říčky Jevišovka se nacházela osada a tvrz Bahnov, z téhož roku má tento vodní tok název Blatnice, o čemž svědčí již výše uváděný urbář. Také katastrální mapa z 19. století podává stejné svědectví v podobě řady pomístních jmen českého původu.
Frélichov na rozdíl od Novosedel, Nového Přerova a Brodu nad Dyjí, které náležely odedávna společně s Drnholcem k panství drnholeckému, byl přičleněn k tomuto panství mnohem později. Nejstaršími historicky doloženými držiteli Frélichova byli příslušníci starého moravského rodu páni z Myslibořic, jimž současně náležela i ves Miroslav a vinorodé části Moravskokrumlovska.. Prvním známým držitelem Félichova, byl šlechtic Smil z Frélichova. Ten koupil roku 1353 pro sebe a své dědice od Jana Bukoviny půl třetího lánu od jeho dvora v sousedních Hrušovanech. Je to první zmínka o Frélichově v historických pramenech. Páni z Myslibořic museli mít ve Frélichově značný majetek, neboť roku 1360 svěřuje pan Archleb z Myslibořic svému příbuznému, také Archlebovi, faráři v Curcaw (Kurdějově), tvrz v Bahnově a všechny statky ve Frélichově s tím příkazem, aby řečenbý Archleb před svou smrtí stanovil, jak těchto statků mají užívat druzí příbuzní. Roku 1365 postupuje Ratibor z Myslibořic své manželce Anně jako výminek do konce života příjmy ze dvora a rybářství ve Frélichově, ovšem se souhlasem svého bratra Václava a s podmínkou, že po smrti Annině se vše vrátí Václavovi a jeho dědicům. V roce 1396 se páni z Myslibořic s Frélichovem. Od Zikmunda z Myslibořic jej koupili mikulovští Lichtenštejnové, jmenovitě Jan I., Jan II. a Jindřich, se vsí a s tvrzí Bahnovem za 400 kop českých grošů. v zemských deskách se objevuje o tomto převodu zápis až o deset let později v roce 1406. V tomto zápise, jinak velmi mnohomluvném, se Frélichov vůbec nejmenuje a zaznamenává se jen prodej statku a vsi Bahnova. I Lichtenštejnové coby kupující jsou zde jiní. Jan I. mezitím zemřel a nositelem léna se stal Hartleb z Lichtenštejna na Mikulově. Patrná stylizace zápisu a jeho opožděné datum naznačuje, že že převod majetku Lichtenštejnům narazil na nějaké překážky.A opravdu se roku 1406 objevil Ludvík z Bukoviny, tvrdící, že právo na držbu prodávaných statků má on. Avšak proti Lichtenštejnům , kteří se těšili zvláštní přízni a ochraně krále Václava IV., nic nepořídil. Není vyloučeno. že mu šlo jen o výpalné.
Z uvedeného líčení vyplývá, že osudy Frélichova byly spojeny s osudem vsi a vodní tvrze, která podle některých údajů se měla nacházet v ostrohu soutoku Jevišovky a Dyje a která se jmenovala podle půdy v okolí tvrze se nacházející, Bahno nebo Bahnov. Z přístupných pramenů se dovídáme o této lokalitě následující poznatky. První zmínka o vsi Bahnov se objevuje roku 1355. Tehdy prodal Jindřich z Bahna svému příbuznému Matěji z Bahna jeden lán. Vzápětí se však stali držiteli vsi a tvrze Bahna příslušníci rodu pánů z Myslibořic a z Miroslavi. Za nich je pro oba objekty název Bahnov. Tak je poznamenáno v listinách z roku 1360, kdy je Archleb z Myslibořic svému bratru farářovi Archlebovi, jak bylo již zaznamenáno výše. Jméno Bahnov písaři zemských desek různě upravují:
Roku 1366 zajistil Václav z Myslibořic své manželce Kunce věno na vinohradní hoře Gerent (?) u Miroslavi a na čtyřech lánech ve Wahnově. Roku 1374 žádá vyjmenovaný zájemce, aby byl v deskách jako bezpředmětný zrušen zápis o převodu vsi Wahnow z držení Václava z Myslibořic Bočkovi z Horní Plavče. Roku 1390 Archleb z Mylibořic dává Zikmundovi z Myslibořic dědičné právo nad tvrzí Bahnovem a všemi svými statky.A roku 1406 týž Zikmund z Myslibořic prodává dědičně Janu II. a Jindřichovi, bratřím z Lichtenštejna a Hertlinovi z Lichtenštejna a jejich erbům „celou ves Wahnow spolu s lidmi, právy, lesy, mlýnem a rybnými vodami atd., nic si neponechávaje, a jestliže nadřečené statky Bahnov jsou zapsány v zemských deskách Zikmundovi z Nyslibořic, mají být odtud vymazány“. Podrobně se o vsi Bahnově zmiňuje lichtenštejnský urbář z roku 1414. Kryčer se domnívá, že ves i tvrz Bahnov byly zpustošeny husity, kteří opláceli Lichtenštejnům jejich nenávistný postoj k vyznavačům kalicha. Mohlo se tak stát v roce 1426, kdy husité vypálili nedaleký Mikulov. Přečkal-li Bahnov neklidné období husitské, pak jistě vzal za své za války česko-uherské roku 1468, za níž zaniklo na Moravě více městeček, vsí a hradů než za celých bouří hustských. Trosky Bahnova zavalily potom časté záplavy nespoutané Dyje a Jevišovky, proto nebyl již obnoven. Když císař Rudolf II. prohlásil dosud manský za alod, není v příslušné listině o Bahnově zmínky Mluví se v ní však o pusté vsi Starém Freleštorfě. Je snad touto pustou vsí Bahnov? Také Řehoř Wolný ve své topograsfii Moravy z roku 1836 se zmiňuje o malé osadě bahna a praví, že stávala roku 1360, ale dnes není o ní stopy. Zda mluví o Bahnově u Frelichova není jasné, neboť ji chybně lokalizoval na panství Letonice. Podle Hosáka stál Bahnov při ústí Jevišovky do Dyje v blízkosti dnešní železniční zastávky. Tvrz při soutoku Dyje s Jevišovkou je v listinách uváděna pod těmito názvy: 1355 – Bahnov, 1374 – Wahnov, 1390 – opět Bahnov, 1395 – Wehenaw (podle lichtenštejnské listiny v urbáři Bretholzově) a 1406 Wahnov)
Jestliže německý písař urbáře z roku 1414 užil pro označení tvrze a řeky jména českého, i když zkomoleného, dokazuje to, že v době předhusitské zde žili vedle německého obyvatelstva i Češi. Svědčí o tom i další záznam z tohoto urbáře, kde se uvádí, že část Drnholce je je zde nazvána Česká Ves.
Poměrně mnoho zpráv získáváme o Frélichově z doby předhusitské z Lichtenštejnského urbáře z roku 1414. Podle tohoto urbáře bylo tehdy ve vsi 28 celoláníků a 14 podsedníků.(podsedník = držitel podsedku, tj. výměry menší než čtvrtlán) Každý celoláník platil vrchnosti na Jiřího (24. dubna) úroku 8 grošů, na Jakuba (25. července - počátek žní) 6 grošů a na Michala (29. září) 40 grošů, dále odváděl na Vánoce místo vajec a kuřat jeden groš, o fašanku dvě slepice. Kromě toho musel po celý rok dva dny týdně pracovat na panských polích a o žních svážet obilí do vrchnostenského dvora, k němuž náleželo v místě pět celolánů. Druhý vrchnostenský dvůr ve Frélichově byl svobodný s příslušenstvím 2 a 1/2 lánu polí a dále s lukami Fredwis, Langwis, hofwis a čtvrtou v urbáři nejmenovanou. Seno z těchto luk sekla a sušila vrchnost pracovníky, které platila, ale svážet je museli celoláníci. V držení vrchnosti byl také svobodný vinohrad a tabule rákosu, který bylo možno řezat pouze v zimě, když řeka zamrzla. Od Hrabětických a Knašpických (Knašpice – ves na panství hrušovanském, dnes zaniklá) poplatek z pastvin, tj. na Michala 5 grošů a dvě velké bečky soli. Při tom si přišel frélichovský rychtář na 4 groše litkupu (?). Na území už tenkrát zpustlé vsi Pavlovice platili pachtýři z luk celoroční činže dvě kupy grošů, při čemž rychtáři ukáplo opět 8 grošů litkupu, z polí pak na Jakuba a Michala po dvou groších. V provozu byl tehdy i panský mlýn se čtyřmi koly a mlynář z něj odváděl na Jiřího i na Michala po dvou a půl librách denáru pachtovného. Majetek vrchnosti doplňoval velký lužní les a tehdy ještě dědičná rychta. ze 14 podsedků dva zavírali na noc dřevěnou ohradu, kterou byla obec chráněna proti nenadálým přepadům Zbývající podesedníci odváděli na Jiřího 4 groše, na Jakuba 3 groše, o fašanku půl slepice a pomáhaslo láníkům při svážení obilí a sena.
Voda Dyje a Jevišovky, v urbáři nazvaná Fladnitzwasser, byly bohaté rybami. Loviště v Dyji byla rozdělena na tři, v Blatnici (podle Kryčera dřívější název řeky Jevišovky) na dva rybářské revíry. V Dyji platil rybář v poctě 15 grošů, na poctách o Velikonocích, o letnicích a o Vánocích po 1 groši .V Blatnici v poctě 17 grošů a na poctách ve stejné termíny stejný plat jako rybáři na Dyji. V té době stála na dlouhém ostrohu Dyje a Jevišovky (Blatnice) ves a tvrz Bahnov (Wachenau), chráněná navíc příkopem (Chatwasser), jenž jej obtékal. I v těchto místech byl vydatný rybolov, propachtovaný vrchnosti desíti rybářům: tři z nich platili na Jakuba 8 grošů a na Michala bečku soli, ostatní o stejném datu 3 groše a rovněž bečku soli. Za placení poct si směli rybáři řezat na panském pruty a rákos k hotovení vrší a jiného rybářského náčiní.
Na území Frélichova bylo i panstvím hájené jezero (Pansee), ze kterého platil i pachtýři půl kopy grošů nájemného. Okolí s hustým lesem a vodami stojatými i tekoucími hostilo mnoho ptactva, proto tu měla vrchnost velkou čižbu, jejíž výtěžek byl odhadován na 50 kop grošů. Směrem k Hrušovanům se nacházela niva Wachingarin, jež připomínala krátké držení drnholeckého panství Sirotky (Wehingeny). Panství ji rozdělilo na zahrady a tyto pronajímalo, byl-li o ně zájem. Z celé zahrady bralo slepici, z poloviny půl slepice.
Po válce česko-uherské (1468) zůstal Frélichov asi půlstoletí pustý. Kolem roku 1510 zde živořili jen čtyři nuzní sedláci a kostel byl stejně jako další stavby v obci na spadnutí, proto biskupská konzistoř v Olomouci vypsala na obnovu kostela sbírky, o čemž píše ve své práci Řehoř Wolný. Situace se ve vesnici ještě dlouho nezlepšila, až teprve k roku 1538 se dovídáme, že Jan z Lichtenštejna v zastoupení svého bratrance Jiřího IV., jemuž panství drnholecké náleželo, dovolil, aby poddaní v Drnholci, Frélichově a Novosedlech si založili vinohrady s podmínkou, že od jejich nosnosti, tj. po čtyřech letech, budou řádně odvádět desátek. Podle této informace se lze domnívat, že Frélichov byl už opět osídlen. Deset let nto, v roce 1548 Jiří IV. zemřel bezdětný, Jeho příbuzní se dohodli, že veškerý rodinný majetek má být rozdělen. K tomuto došlo v roce 1551. Drnholecký statek s Mikulovem byl přidělen v ceně 2257 liber feniků Kryštofovi IV. z Licghtenštejna a na Mikulově. Protože byl neplnoletý, spravoval jeho díl strýc Jiří Hartman I. Ten udělil v roce 1552 třem obydleným obcím , tj. Drnholci, Novosedlůma Frélichovu) za roční plat 100 tolarů právo obecního šenku Podle této výsady se smělo v době od Jiřího do Michala šenkovat v těchto vsích jedině víno místního původu a žádné jiné, ani panské. To znamená ve Frélichově frélichovské, v Drnholci drnholecké… Stálý příjem, který Frélichovští ze šenku měli, položil základ pro obecní samosprávu.
V roce 1555 se ujal vlády nad Mikulovem a Drnholcem právě dospělý Kryštof IV. sám. Byl to muž násilné povahy, který vedl velm irozmařilý život. Na jeho úhradu nestačily ani příjmy ze dvou velkostatků, a tak majitel panství tonul stále více v dluzích. Z počátku si pomáhal k penězům půjčkami, ale když mu přerostly dluhy přeshlavu, nezbylo mu nic jiného než obě velká zboží prodat. Mikulov koupil roku 1560 uherský magnát a válečník Ladislav Kerenčín, Drnholec získal za 30000 kop grošů českých v roce 1562 Kryštofův bratranec Jiří Hartman I., který statek od dřívějška znal a jemuž Kryštof dlužil velké sumy peněz. I potom se snažil Kryštof v Drnholci udržet, ale neuspěl. Proto nastoupil cestu u tehdejších zbankrotělých feudálů obvyklou a dal se na vojnu v Uhrách, kde se v té době neustále proti Turkům. Také se oženil s polskou šlechtičnou. Zemřel zapomenut a chudý.
Nositelem pozdějšího rozmachu a slávy Lichtenštejnů se stala valtická větev, jejíž členove v pozdějších letech náleželi k nejbohatším a nejmocnějším šlechtickým rodům na Moravě. jiří hartman I. se již v době své poručnické slávy staral se o zvelebení drnholeckého panství Z toho důvodu brzy po po roce 1530 osazoval pusté vsi Charváty. povolal je z Dolních Rakous, které byly jedním z cílů charvatských emigrantů prchajících před tureckými nájezdy na Balkán. Kryčer uvádí, že charvatští vystěhovalci byli odlišní od domácího rakouského obyvatelstva odlišní jazykem a vírou ( v Rakousku tehdy převládal protestantismus ) , proto byli u našich jižních sousedů jako nežádoucí hosté. Proto prý byla vítána kolonizační akce Jiřího Hartmana, který, maje statky současně v Rakousích i na Moravě, lehce mohl vyhovět přání rakouských stavů a převést cizorodý živel na Drnholecko. Nejprve tu osadil Charváty Frélichov, což se stalo nejdříve roku 1532. Jiří Hartman I. zemřel hned po převzetí drnholeckého majetku, tj. v roce 1562 Spory, které oděšdictví nastaly, byly urovnány dohodou, podle které panství Drnholec připadlo tehdy osmiletému Jiřímu Hartmanu II z Lichtenštejna a na Valticích.. Nezletilému spravovali jeho podíl příbuzní. Když se konečně Jiří Hartman Drnholce ujal, neměl ze statku valnou radost a rád by se ho byl zbavil. Hledal kupce na všech stranách, ale marně. Zájemci z kruhů bohatého panstva odříkali jeden po druhém, poukazujíce na to, že statek je nevýnosný, když proti třem osídleným osadám ( Drnholec, Novosedly, Frélichov) je tu tolik pustých vsí (Starý Frélichov = Bahnov ?, Vrbany, Holenice, Nová Ves, Guldenfurt = Kolenfurt, tj. dnešní Brod nad Dyjí, Hroznatice, Gutfeld = Dobré Pole, a Přerov). Proto prováděl Jiří Hartman jako jeho předchůdce na panství různé reformy a zejména pokračoval v osazování pustých vesnic charvatskými kolonisty. Frélichov byl osídlen již před lety, nyní po roce 1570 nastává druhá vlna kolonizace těmito osadníky z Balkánu, kteří se usazují v Dobrém Poli, v Přerově, v Kolenfurtu a částečně i v Drnholci.
Povinnosti poddaných.V těchto letech obhospodařovala drnholecká vrchnost ve vlastní režii velký dvůr v Drnholci, k němuž náleželo mnoho polí, pastvin, zahrad, luk a vinohradů, lužní les a bažantice, v samotném Drnholci byl pivovar, cihelna, chmelnice, řada rybníků, roztroušených po celém panství, a konečně příjem z mýta v Drnholci a v Novosedlech. Obstarávání tolika pracovních úkolů se projevilo v nedostatku pracovních sil. Z toho důvodu bylo na panství zaměstnáno mnoho čeledínů a na neoidkladné práce byli ještě najímáni daslší dělníci, takže správa panství se už nemohla dočkat roboty od nových charvatských kolonistů. Poddaní ze starých tří osad (tj. Drnholec, Frélichov a Novosedly) byli povinni robotou z každé usedlosti jednou osobou o žních a o senoseči dvoru v Drnholci jak bylo třeba. Kdo z nich měl potah, musel na jaře jeden den a na podzim čtyři dny orat a vláčet, ostatní robotovali po třech dnech pěšky tam ,kde jim bylo uloženo. Majitelé koní museli také dovézt vrchnosti stavební a palivové dřevo z lužního lesa a robotovat při panských rybnících, což byla robota zvlášť těžká. Vrchnostenské vinice obdělávali podruzi z Drnholce Novosedel – ve Frélichově bylo málo vinohradů. Poddaní měli povinnost stavět ovinobraní jednu osobu z každého domu.. V penězích platili poddaní ročně 1 až 1 1/2 zl. z lánu (podle jeho výměry a výnosu), dále za právo obecního šenku, za prominutí odúmrti a za právo rybolovu v řekách. V naturáliích odváděli desátek ze všech obilovi, dále slepice, lůj z velikonočního beránka – Ve Frélichově bylo kolem roku 1570 2 celolány, 27 půllánů a 5 podsedků, celkem 34 poddaní.Palty a povinnosti měli Frélichovští stejné jako Drnholečtí a Novosedelští až na to,že desátek 12 půllánů bral frélichovský farář a že obec, jediná na panství, odváděla také sůl, a to 3 bečkyročně. Podle Frélichova byly vyměřeny povinnosti a dávky také dalším osadám, osídlenými Charváty po roce 1570.
Jména frélichovských osadníků, která se vyskytují i v půhonných knihách brněnských ke konci 16. století, vesměs dokazují charvatskou národnost. Německé národnosti byli majitelé nevelkého svobodného statku, k němuž patřil mlýn a dvůr. jeh održitelé byli ve stálých sporech s místními a usedlostmálo vynášela. Proto se majitelé rychle střídali, až byl nakonec v roce 1606 objekt připojen k drnholeckému panství
O brzký prodej drnholeckého panství měl zájem sám císař Maxmilian II. Slíbil, že vyváže statek z lenního závazku Markrabství moravského, zaplatí-li Jiří Hartman poplatek 7000 zl. a poskytne-li císaři dlouholetou velkou půjčku. Ale Lichtenštejn kupce nesehnal. Teprve na jaře 1577 přišel s nabídkou Kryštof z Tiefenbachu, proslulý válečník proti Turkům v Uhrách. Po delším jednání, když císař Rudolf II. splnil otcův slib a prohlásil statek za alod (zbavený lenních závazků) - příslušné privilegium z 24. března 1578 – došlo k dohgodě, podle které Kryštof z Tiefenbachu koupil za 68000 zl moravských zámek Drnholec, městečko Drnholec s patronátem, dva poddané v městečku jiřicích a pusté vsi Hroznatice, Novou Ves, Holenice, Vrbov a Starý Frélichov /taktéž pustý/. Kupní smlouva je datována 3, dubna 1578, avšak zápis do zemských desk byl proveden teprve v roce 1583, patrně proto, že nový majitel splácel výše uvedenou celkovou sumu v několika splátkách. Teprve po zaplacení stanovené částky byl zapsán do zemských desk. Není však žádný spor o to, že panství převzal již v roce 1578.
Chronologický postup nejvýznačnějších místních událostí jak se jich pisatel dopátrati mohl.:
3. června o polednách vypukl v domě č. 12 z neznámých příčin oheň, kterým v krátké době více než 50 stavení a stodol zničeno bylo
21. září 1884 konala se vzpomínková slavnost k 300. výročí příchodu Chorvatů do tohoto kraje. V předvečer byly domy osvětleny a hudba procházela vesnicí. V den slavnosti odpoledne po příchodu hostí (místodržitelského rady Matzenauera z Mikulova, císařského. rady Eisensteina, ředitele panství v Drnholci, obyvatel z Dobrého Pole, Nového Přerova, Drnoholce. Hrušovan, Mikulova a z dalších míst) byla započata slavnost na louce mezi Jevišovkou a Dyjí. Starosta obce Jan Slunský, č.58 pozdravil přítomné v chorvatské a v německé řeči, načež bratr výše jmenovaného JUC Šimon Slunský v německém jazyku pronesl slavnostní řeč. Zazpíváním rakouské národní hymny a provoláním „Hoch“ J.V. oficiální díl slavnosti byl skončen, načež do tisíců čítající dav bavil se do pozdních nočních hodin tancem, zpěvem a národními hrami. na památku tohoto pamětního dne byl na místě slavnosti postaven pomník /obelisk/.
V roce 1888 přičiněním faráře Kotoučka založen Spolek pro stavbu kostela.
V roce 1889 byla Dyje od hranice Frélichova s Drnholcem až do Nového Sídla regulována. Dotyčné práce byly v roce 1891 skončeny. Po celé léto 1899 pracováno na regulaci řeky Jevišovky od hrušovanské hranice. Do toho času spadá vystavení silnice Drnoholec – Frelichov.V roce 1900 zhotoveny a vybudovány břehy při řece Dyji taktéž vydlážděn újezd touto řekou poblíže železničního mostu, V roce 1901 bylo pokračováno na regulaci Jevišovky a tato dokončena. náležela ze zřízení nového řečiště, které nejkratší cestou v přímém směru louky a pastviny protíná a na východním výběžku vesnice se do Dyje vlévá, kdežto staré ústí, jak již vzpomenuto, se nacházelo dále na severovýchod asi půl hodiny od místa nynějšího vzdálené. Současně i pořízen přes potok most nový, který spojení se železniční zastávko a příjezd na louky umožňoval.
V roce 1902 zřízen v místě Spar u. Darlekenskassa – verein.(spořitelna a záložna)
V roce 1903, od roku 1834 stávající hřbitov byl o třetinu své délky směrem ke kapličce rozšířen a zdí obehnán.
V roce 1908 byl zřízen odbor německého Schulvereinu s 38 členy.(německý školní spolek)
V roce 1914 byla stará sešlá radnice stržena a nahrazena novostavbou s hostincem.
V roce 1915, aby se umožnil za stoupání vody přístu k zastávce na staré cestě zřízeny tři výpustky a břehy spojeny mosty
Za zmínku stojí ještě : Dne 14. srpna 1890 o půl šesté odpoledne se vznesla nad Frelichovem bouře provázená krupobitím, které na polích a hlavně ve vinohradech mnoho škod natropilo.
Dne 16. června 1893 vypukl v domě 144 u Jana Fabiašoviče (poblíž kostela) oheň, který v krátké době zničil deset domů .
q Wolný, Topografie Moravy
q Schwetter – Kern, Bezirk Nikolsburg
q Kordiovský – Danielka, Brána do kraje
q Kryčer, Dějiny obce Jevišovka
q Hallavic,
q Dorovský,
q Pavelič, Moravski Hrvati
q školní kronika měšťanské školy ve Frélichově,
q německá školní kronika
q kronika obce
q dobový tisk
q vypravování pamětníků (Lawitschka, Sič,Malinar aj.)
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den,
k tomuto článku mám jeden zásadní dotaz a to: kdo je jeho autorem?
Také myslím, že s ohledem na článek samotný i na jeho čtenáře by bylo vhodné přesně uvádět, z jakých zdrojů které informace pocházejí. Ačkoliv autor v úvodu píše, že na dějiny Frélichova (Jevišovky) je třeba dívat se pohledem všech tří zúčastněných stran (souhlasím), skutečnost, že neuvádí přesné citace a prameny jakýkoliv kritický přístup vylučují - není totiž možné identifikovat, co je fakt a co je autorova interpretace. Pokud je to možné, prosím o doplnění. Děkuji, Lenka Kopřivová
Re: Kdo je autorem tohoto článku?
(zástupce admina, 26. 1. 2013 21:55)Hned na začátku je napsáno O autorovi.. Vzhledem k tomu že zemřel v roce 1966 nezjistíme co může býti autorovou interpretací.. Toto je čistě přepis jím napsané kroniky a dle mého názoru jsou prameny, odkud ve své době čerpal, dostačující. Pokud někdo má jiný výklad či jiný pohled na historii Jevišovky rádi ho sem taktéž vložíme.
Je to trochu jinak
(jiří janeček, 19. 2. 2010 13:57)Je pravdou, že text o Jevišovce, potažmo Frélichovu je převzat z velké části Dejin Jevišovky, ale text je doplňován a upravován mnou Pokud chce někdo dopřepisovat Kryčerův text, mnou v minulosti přepsaný na psacím stroji, má jej k dispozici.Nelze napsat přímé vypravování, ale z jejich vzpomínek, jež před časem vyšly
Kdo je autorem tohoto článku?
(Lenka Kopřivová, 26. 1. 2013 11:32)