Olbramovice
18. 5. 2007
Osvobození
6. června 1944 byla spojeneckými armádami Anglie a USA vytvořena na západě druhá fronta. Velitelství německé armády bylo tím donuceno soustředit v tomto prostoru veliké síly letectva i motorizovaných divizí.
Na východní frontě Rudá armáda osvobodila již celou Ukrajinu a Bělorusko a bojovalo se na území Polska, Slovenska a Maďarska. Ztráty všech bojujících armád byly veliké a též v Olbramovicích němečtí občané truchlili pro své rodinné příslušníky, padlé na frontě. Obyvateli obce byli nyní většinou ženy, děti a staří lidé. Mimo nich byli zde příslušníci jiných národností, zavlečení sem na robotu, zajatci z francouzské armády a několik sloužících z okolních českých vesnic.
Obzvlášť těžký život měli zde Poláci a francouzští zajatci. Často byli nuceni pracovat o hladu a za sebemenší přestupek byli tvrdě trestáni, někdy i vězením na četnické stanici, kde všemohoucím pánem byl strážmistr Segwenc.
Jako příklad budíš zde uveden francouzského zajatce Eduarda Cotrota. Tento mladý a inteligentní muž přišel do Olbramovic se skupinou zajatců v roce 1940 a byl přidělen na práci ve statku Kelnera v Zelovicích. Jaký život mu zde připravila majitelka statku svědčí skutečnost, že v zoufalství skočil do studny, kde se utopil. Byl pohřben na místním hřbitově a v roce 1945 byly jeho tělesné pozůstatky exhumovány a letadlem převezeny k jeho rodině do Francie. Této exhumaci byl přítomen i francouzský velvyslanec z Prahy. Tlumočníkem místního Národního výboru byl tehdy olbramovický občan Vojtěch Bystrý.
Jaro 1945 přineslo lidstvu ten nejvzácnější dar: „mír“.
Již v únoru a tím více v březnu do Olbramovic přicházely zprávy o blížící se sovětské armádě. Tyto zprávy přinášeli cizincům naději na vysvobození, ale místním občanům hrůzu a zděšení….Strach padl na Němce nejen v Olbramovicích, ale v celém jihomoravském pohraničí. Kolem 15. dubna objevily se na silnicích vedoucích k rakouzským hranicím těžké selské vozy, naložené nejrůznějším majetkem prchajících německých sedláků. Byly to majitelé panských statků z Bohutic, Branišovic, Vlasatic a další. Též z Olbramovic odejeli někteří zámožní hospodáři, jako Wech, Kelnerové a další.. S pomocí německých úřadů a německé armády tento útěk se jim většinou podařil a tito bývalí občané Olbramovic žijí dnes v Rakousku nebo v západním Německu, kam se později přestěhovali. Jejich majetkové poměry jsou většinou velmi dobré a mnozí z nich byli již na návštěvě ve svých dřívějších domovech.
18. dubna 1945 byly sovětskou armádou osvobozeny Dolní Kounice a Olbramovicemi projížděli neustále spojky a později i celé útvary německé armády. Od Mikulova a Hrušovan ozývala se stále silněji dělostřelba, což nasvědčovalo tomu, že fronta se rychle přibližuje.
6. května přitáhlo do Olbramovic velmi mnoho německého vojska a některé útvary zaujaly obranné postavení. Pod stromy u branišovské silnice stálo asi 15 tigrů, německých tanků, kulomety a protiletadlová obrana. V budově měšťanské školy ubytovalo se vojenské velitelství, které se však ještě téhož dne přestěhovalo do Bohutic. Tam se ubytovalo v soukromém domě strážmistra Vlašíma. Obcí procházely stále nové útvary německého vojska ustupujícího před sovětskou armádou směrem na Krumlov a Vémyslice. Nakonec odejely i tanky a ostatní těžké zbraně. Pro Olbramovice bylo to štěstím, neboť v zápětí přeleteli nad vesnici celé svazy sovětských letadel. Celý obzor byl zahalen kouřem z bombardovaných obcí: Vlasatic, Jiřic, Damnic a Branišovic… Také v Bohuticích hořel jeden dům, ale Olbramovice dosud poškozeny nebyly a o život nepřišel rovněž nikdo.
Téhož dne t. j. 6. května večer, přišli do Olbramovic první sovětští vojáci. Byl to průzkum, který pronikl od Branišovic, ale ihned se vrátil. Ráno 7. května přijeli do Lidměřic další průzkumáci a rozprávěli tam s českým rolníkem Jarošem.
8. května bylo v obci velmi rušno. Od Pohořelic a Mušova hřměla děla a celý obzor byl zahalen kouřem z hořících obcí. Také z krumlovské strany bylo vidět mraky dýmu. Do hřmění děl zaznívala stále silněji střelba z pušek a kulometů. Obec byla již obsazena Rudou armádou.
Toho dne a zejména v noci zůstávali lidé ve sklepích nebo v jiných úkrytech.
9. května přitáhlo do Olbramovic velmi mnoho sovětského vojska, které postupovalo dále na Mor. Krumlov. Ti, kteří se v obci zdrželi, sháněli se vždy po „Germancich“ a je zajímavé kolik tu bylo pojednou Čechů!
Toho dne udál se v sousedních Bohuticích případ, o kterém vypráví bohutický občan pan Čárský:
„Před domem strážmistra Vlašíma, kde nedávno bylo velitelství německé armády zastavila se kolona sovětských aut. Jeden ze sovětských vojáků tázal se bohutických občanů, kde je obec Olbramovice. Když mu občané ukázali vesnici, kterou bylo vidět nedaleko v údolí jako na dlani, vojín stanul před svým velitelem a pravil rozechvěle: Tovarišč komandír, rozkažítě eto selo razstrelať! Ottuda genieral Raus, katorij pogubil našu obščinu. Pošlo vsio, - i moja mamka, moja charošaja mať! –
Lidé stojící opodál nerozuměli všemu doslova, ale jméno fašistického generála Rause bylo jim dobře známo. Generál Raus měl totiž v Olbramovicích dva bratry a vystupoval tam často jako host a slavnostní řečník při různých hitlerovských oslavách. Proto porozuměli naléhání sovětského vojáka i strohou odpověď velitele.
„Čorrt vozmi germanca!“ – pravil rudoarmejec a nasednuv do svého auta odjížděl za svým útvarem…
Hned po osvobození Olbramovic sovětskou armádou, 9. května 1945, dostavila se sem skupina partizánů, která zabavovala Němcům veškeré zbraně, radiopřijímače, jízdní kola, zásoby cukru i mouky. Byla to skupina Dr. Hybeše, jijíž velitel byl kpt. Řepka. Tuto skupinu vedl František Hos, pozdější občan Olbramovic.
10. května se nešťastnou náhodou při čištění zbraně zastřelil sovětský vojín, který zde byl pohřben. Později byl však vykopán a pohřben ve společném hrobě v Dolních Kounicích.
V Mor. Krumlově byl zatím již ustaven prozatímní okresní národní výbor, který zde úřadoval spolu s velitelstvím partizánské skupiny Dr. Hybeše v budově bývalé nemocenské pojišťovny v Zámecké ulici. Sem byl podán ihned po osvobození prvý návrh na sestavení Místního národního výboru v Olbramovicích, který však schválen nebyl. Následujícího dne, t. j. 10. 5. 1945 byl předložen návrh nový, který byl projednán za účasti zástupce ONV pana Zelnička z Vedrovic. Předsedou tohoto MNV měl být Jan Ventrča, jeho zástupcem Vilém Vašourek a členové Karel Pučálka, Jan Jaroš, Frantíšek Janíček, Josef Makovička, Josef Forman a Karel Ziegler. I tento MNV schválen nebyl neboť členové výboru se při jednání pohádali a vyčetli si kolaborantství s Němci. Prvními úřadujícími členy tehdejšího Okresního národního výboru byli; František Šedrla z Polanky a Karel Šachl z Mor. Krumlova. Téhož dne 10.5. 1945 byl po odchodu olbramovických delegátů vydán okresním národním výborem pověřovací dekret, jímž byl ustanoven správním komisařem pro obce Olbramovice, Zelovice, Lidměřice a Babice bývalý financ z Polanky Ludvík Čech.
Dne 11. května 1945, po stanovené lhůtě k odevzdání zbraní, došlo partyzánské skupině v Olbramovicích udání, že německý občan Olbramovic Smrček má pod podlahou ukrytou loveckou pušku. Tato skutečně objevena a nad Smrček byl vynesen rozsudek smrti zastřelením. Velitel partizánů nechal nastoupit všechno německé obyvatelstvo na náměstí před radnici a před nimi byl ortel vykonán. Spolu se Smrčkem byla zastřelena i jeho manželka, která o to výslovně žádala.
Tento čin byl snad neuvážený, ale u všech přítomných německých občanů vyvolal hluboký dojem. Poprava byla vykonána u zídky domu Dr. Geidla, nynější pravoslavné modlitebny. Nutno ještě dodat, že Dr. Geidl se oběsil ještě před příchodem Rudé armády a to na půdě svého vlastního domu.
Partisáni zajistili rovněž starostu Olbramovic Maschu, bývalého velitele četnické stanice Segwence, Viléma Vashourka /Vašourek/ a odvedli je do trestaneckého tábora v Mor. Krumlově.
Starosta Mascha musel být donucen k vydání obecních spisů, které měl zakopány. Byl to však jen zbytek, neboť větší část podařilo se mu zničit. Spisy z Babic a Zelovic byly rovněž zlikvidovány. Kanceláře byly zpustošeny a všechno zařízení zničeno.
Prvním komisařem pro Olbramovice byl kpt. Řepkou jmenován olbramovický občan českého původu Stanislav Zimula již 10. května. Jeho jmenování nebylo však ONV potvrzeno a potom byl správním komisařem jmenován František Hykl z Bohutic, který však správu nepřijal.
Teprve 12. května dostavil se do obce dříve již jmenovaný Ludvík Čech, který s pomocí Vojtěcha Vlašíma, Stanislava Zimuly a Knotka Leopolda přestěhoval z obecních kanceláří a z hostince spisy, jež tam uskladnila skupina partizánů, do budovy občanské školy vedle kostela. V této budově byla zřízena kancelář správního komisaře a zde byl i jeho soukromý byt. Dále tu bydlila i skupina čtyř partizánů, jejíž velitelem byl Robert Valeš. V kanceláři správního komisaře byl též zaměstnán Vilém Žák z Leskouna.
V těchto dnech byla příslušníky SNB obsazena i četnická stanice. Velitelem byl Bedřich Švarc a členové sboru: Josef Zahradníček, Zdeněk Flek, Emíl Sobotka a jaroslav Smejkal.
Obec byla značně poškozena a to jak bojovou akcí, tak zejména pozdějším drancováním. Mimo zabavených radiopřijímačů, jízdních kol a jiných cenných věcí byly to různé poživatiny a oděv.
S pověření ONV v Ivančicích dostavila se do Olbramovic skupina vedena komisařem Pruklem, která tyto věci zabavila a odvezla na Místní národní výbor v Ivančicích. Dle odhadu komisaře Čecha bylo to asi 30 q cukru, 100 q mouky, 7 q sádla a mnoho jiných cenných věcí, jejichž seznam nikde nebyl podán. Vedoucí skupiny sice slíbil přesný seznam zabavených věcí na zdejší komisařství předložiti, avšak nikdy tak neučinil.
Skupina partizánů vedena Františkem Hosem byla 13. května odvolána do Znojma.
Po odchodu Rudé armády zůstala v Olbramovicích skupina Rudoarmějců, jejiž velitelem byl starší lejtěnant Nikyta Rustamian. Pobočníkem jeho byl Štefan a dva bývalí zajatci z lágru na Leskouně. Jména těchto dvou nebyla známa; jednomu říkali Martin a druhému pouze – doktor.
Tato skupina se ubytovala ve mlýně Vašourka v Babicích, kde zabavila veškeré zásoby obilí a mouky pro potřeby armády. Mito toho byl v obci rekvírován dobytek hovězí i vepřový, který byl zde spracováván řeznikem Pokorným a jeho pomocníky. Bylo zde zaměstnáno také 5 německých žen, ke kterým velitel později přibral 25 dalších.
„Bůh vysoko a car daleko“ – praví jedno staré ruské přísloví a toto rčení naplnilo se v Olbramovicích do posledního písmene. Tady skutečně pracoval každý na vlastní pěst a snažil se urvat pro sebe jak největší zisk…V obci nebylo jediného zdravého a zchopného koně, 20 ha statky zůstaly bez tažných zvířat, dobytka hovězího i vepřového.
Stav tento byl vskutku neudržitelný a to také proto, že na práce ve statcích nedostávalo se pracovních sil. Sklízeň ovoce a hlavně meruněk, kterých se toho roku urodilo veliké množství, byla ohrožena. Komisař Čech vyjednával proto s velitelem Rustamianem a po delší době se tento (který se) uvolil propustit 15 žen.
Poměry v obci se pomalu konsolidovaly a do Olbramovic přišli prví osídlenci.
Byl to poštovní doručovatel František Jakš, který ihned zahájil roznášku pošty. Přišel ředitel měšťanské školy Karel Plaček. Ze Západomoravských elektráren přijel obvodní montér Karel Žák a ujal se práce na opravách elektrického vedení, které bylo vesměs přetrháno a zničeno.
Kolem 15. května hlásili se v Olbramovicích prví uchazeči o národní správu nad německými usedlostmi. Zájem o konfiskovaný německý majetek byl tak velký, že 30. května 1945 bylo těchto uchazečů v obci napočítáno 758! – Bohužel, byla mezi nimi jen malá část těch, kteří přišli do pohraničí budovat nový život a vrátit tomuto kraji jeho původní český ráz… přes 80 % bylo takových, kteří sem přišli s úmyslem odnést, co zde ještě zůstalo.
Z rozhodnutí Okresního národního výboru v Mor. Krumlově byly ustanoveny národní správy jen na uprázdněné (opuštěné) zemědělské usedlosti, kterých bylo v obci 14. Přednostně byly osazovány živnosti řemeslnické a obchody, takže 15. června byly již všechny v počtu 28 pod národní správou.
Po 30. červnu bylo vzhleden k uvedenému drancování zakázáno všem uchazečům vstupovati do obce a zájemci o osídlení měli se obraceti přímo na ONV v Mor. Krumlově. (do osídlování vnesen ONV v M. Kr. pořádek)
Jelikož agenda na komisařství ze dne na den rostla, bylo nutno přibrat další dvě pracovní síly. Na doporučení ředitele Karla Plačka byly přijaty z Vémyslic dvě děvčata Lída Chvátalová a Vlasta Novosadová. Později byla přijata ještě z Vedrovic Marie Vénišová, neboť pomocník komisaře Jan Smutný byl nyní velmi zaneprázdněn organisováním zemědělských prací.
V polovině června (1945) byla s podnětu komisaře Čecha v obci založena Komunistická strana Československá a jejím předsedou byl zvolen Ludvík Čech.
Vylíčenými (válečnými) událostmi byly polní práce značně zanedbány.
Přeškrtnutá slova jsou v dokumentu taktéž přeškrtnuta. Slova jenž jsou v závorce, jsou v dokumentu dopsána tužkou, pod či nad přeškrtnutými slovy.
Komentáře
Přehled komentářů
Děkujeme za upozornění, ale hrubky opravovat nebudeme. Jde o doslovný opis originálního dokumentu. Nebudeme zasahovat do textu opravami.
Hrubky
(Prýgl, 20. 8. 2008 16:06)Je to pěkné povídání, ale opravte si ty hrubky -- namátkou "partisáni" jsou partyzáni
Super
(Jiřina (jirina.cechova@atlas.cz), 24. 6. 2007 19:34)Se zájmem jsem si přečetla historii osvobozování, neboť jsem snacha pana Ludvíka Čecha a manžel Josef mi často vyprávěl, jak to se životem v jeho vesnici bylo, co slyšel a co sám potom zažil. Nikita Rustamian je kmotr mého muže a pak už o něm nic nevědí. Díky moc za zaznamenání této doby u nás. Jiřina Čechová z Olbramovic
Hrubky
(Jirka, zástupce admina., 23. 8. 2008 12:40)