Trstěnice
31. 8. 2006
SVĚTOVÁ VÁLKA 1914
Jednají o ní dějiny, proto zde následují jen zprávy lokální.
Zavraždění J.V. arcivévody Františka Ferdinanda a choti Žofie v Sarajevě dne 28. června (v neděli) 1914 ohromilo a žalem nevylíčitelným naplnilo věrné katolíky a vlastence. Bylť zesnulý nadějí Rakouska pro své náboženské smýšlení. Pro ušlechtilé snahy politické. Pro bohatou zkušenost životní. Pro ušlechtilý charakter svůj. V něm čekali jsme na obrod Rakouska a nyní okamžikem všecko ztraceno!
Od toho dne s napjetím den ze dne jsme čekali, co bude následovati. Bylo dusno jako před bouří. Cosi viselo ve vzduchu… Co pak následovalo o tom vypravují dějiny.
Vypovězena nejprve válka Srbsku. Odkud vyšlo ohnisko hrozné vraždy. Pak následovalo ostatní.
Prvého srpna vyhlášena všeobecná mobilisace (časně ráno bubnem).Veškeré mužstvo do 38 roku netto voláno do zbraní (do 24 hodin).Byla sobota. Byl jsem přede mší Sv. ve zpovědnici. Přihrnul se celý zástup Morašických mužů ku Sv. zpovědi. Ku Sv. přijímání, že nepřijdou, jelikož nejsou lační. Co mám počíti? Mnohý jde na smrt a k Sv. přijímání se nedostane – ač by rádi šli.Po krátké úvaze jsem se rozhodl podati jim Sv. přijímání, ač lační nebyli. Křtěničtí vidouce tento dobrý příklad, přišli také. Tak jsem zpovídal s malými přestávkami celý den a také Sv. přijímání podával. S každým vykonal jsem krátce generální zpověď, poučil o dokonalé lítosti, na rozloučenou každého políbil a požehnal. V neděli druhého dne o 5 hod. ráno odjížděli většinou do Znojma. U hospody stály povozy, celá dědina se sešla. Promluvil jsem na rozloučenou ještě několik slov. Křížem je požehnal. Povozy se hnuly. Pláč. Nářek.
Po odchodu na smrt následujících jsem obešel celou farnost. Zašel do každé rodiny, v níž byl mobilisovaný, i do těch které jsou knězi nepřátelské – potěšil – povyprávěl. V kázáních volil themata války se dotýkající, bral doklady ze zjevu v rodinách, na bojišti, ovšem s vyloučením politiky.Zároveň konány různé pobožnosti válečné.
Každý den večer konal jsem soukromou pobožnost v kostele. Začal jsem v srpnu 1914 a konal ji až do 30/6 1915, po celých deset měsíců. Pro nastálé práce pilnější30/6 1915 jsme na čas přerušili. Než byla účast slabá, ale konaly se pobožnosti předce.
Mobilisovaní po většině byli ve Znojmě (Pěší pluk č. 99), kdež se zdrželi asi přes týden, jsouce stále od svých rodin navštěvováni. Na to nastoupili cestu do pole na ruskou frontu.Náraz ruských vojsk byl mohutný a proto přicházely četné zprávy o padlých. První byl z farnosti, pokud bylo na jisto postaveno, zdejší domkář Antonín Pelech (A) rodem z Medlic. Spořádaný byl to člověk. Zanechal tu churavou vdovu a 4 děti ve věku od 6 – do 11 let. Později byly ale zjištěny případy padlých již z měsíce srpna: Adolf Buchta (B) dne 30/8. Byl to zdejší rolník. Zanechal vdovu s jedním dítkem. Z Morašic svobodný Jakub Semotam? (C). A tak následoval jeden za druhým. Nastalo ovšem zděšení a nářek. V říjnu šla druhá výzva – domobrana – mužové od 38 - 42 let. Z těchto hned v první srážce padl hostinský ze Zhanic Rudolf …?.(D). Zanechal 3 děti.Na to povolávány různé ročníky. Sáhlo se i k 18 letým až do 50 roku věku. Starších ročníků se šetřilo, dávány k lehčím službám.
Rodiny pozůstalých dostávaly podpory. Obyčejně se čítalo na jedno dítě denně 20k ( = 40 haléřů) a žena 80h. pokud vím nejvyšší podpora v jedné zdejší rodině činila 4 koruny denně. Tímto způsobem bylo o rodiny slušným způsobem postaráno. Takže začal se jeviti v rodinách jistý blahobyt, zvláště když začali stoupati ceny hospodářských produktů. Šlo to ponenáhlu, ale dostoupily ceny netušené, závratné výše. Abych alespoň přibližně naznačil, uvádím některé ceny. Míra pšenice 50 Ko (asi je zde myšleno 50 kilo – poznámka přepisovatele), před válkou kolem 10 K ve válce 18 K. Žito 50 Ko, Před válkou asi 8 K, ve válce 17 K. A teď ještě více stouply ceny dobytka. Kůň před válkou stojící 1000 K, prodával se ve válce za 3000 K i výše. Kráva s teletem přede válkou 1000 K prodávala se až 2500 K i výše. Párek prasátek stál až ….(E). Husa nekrmená 16 K, slepice až 10 K. Zdejší jeden soused ve 14 dnech stržil za 2 roční hříbata a jednu krávu přes 6000 K! Jedno kilo sádla 10 K. Blahobyt zvláště rolníků rostl tudíž měrou netušenou. Peněz bylo mezi lidem velmi mnoho. Ale stoupaly i ceny takových potřeb, které se musili kupovati zvláště kůže a mýdlo. Boty stály až 120 K. Tuplovka ( před válkou 3 K) ve válce 20 K! 1 Ko - mýdla před válkou asi 64 h, ve válce asi 5 K! Hovězí maso 1 Ko – 10 K (před válkou 60 h!)
Zásoby potravin byly na venkově dostatečné ač byla stálá rekvisice obilí, pšenice lidé uschovali dostatečně zásob. V městech bylo ovšem hůře. A konečně i chudina venkovská která neměla své sklizně začala trpěti nedostatkem, neboť ani za peníze nebylo mnohdy mouky k dostání. A poměry se zhoršovaly čím déle válka trvala. Vše bylo odměřeno i kolik Ko obilí na hlavu denně, kolik kilo brambor, kolik cukru, ostatní bylo státem zabráno. Draho se ovšem prodávalo, peníze tu byly, ale začal se jeviti nedostatek potravin. Tak jest tomu dnes, kdy tyto řádky píšu (17/10 1916). Jak bude dále, to ví Pán Bůh. Mlýny byly zavřeny pro valnou melbu. Semlely jen na lístky vydané od hejtmanství a sice dle zákonitého předpisu co do množství.
Na jednu hlavu vyměřeno denně: brambor ½ kila.
Při počátku války nastalo zděšení. Člověk se chvěl a v této tísni obracel svou mysl k Pánu Bohu. Dojemné byly dopisy vojínů: Modlete se za nás! Jen Bůh nás může zachrániti. Nalezl jsem v hrůzách války zase Boha! Atd. Proti převládalo mínění, že to válka přivede lidstvo zpět k Bohu a náboženství, jemuž v době předválečné vždy více se už odcizovali. Tak tomu bylo v začátcích. Pomalu si ale všickni na ty hrůzy zvykaly. Nepůsobily už takovým dojmem.
20/5 Díky Bohu, hrozná válka skončena. – 8. května v úterý prošla Trstěnicemi rudá armáda. Po celou válku těšili jsme se, že moc německých zločinců bude přece zlomena a oni potrestáni. Farní budova i s polnostmi měla býti zabrána, nedošlo však k tomu, jen a 30 mír polí dali němcům, kteří se do Trstěnic přistěhovali z Besarabie. Trochu válečných hrůz jsme zakusili v pondělí 7. května. Právě když v kostele byl konán …. (A) průvod (křížové dny) a byli jsme u 1. oltáře, přiletěla ruská letadla a počala obec bombardovati, ač zde nebyl ani jediný němec. Nálet se opakoval několikráte za den. Hořelo asi v 8 domech, mnoho …. (B) bylo poškozeno, asi 30 kroků od fary na silnici u sv. Jana Nep. vybuchly 3 bomby. Julie Ježková (C) byla zabita střepinou. Od večera až do 10. hod v úterý prchalo Trstěnicemi německé vojsko.
Také přifařena obec Džbánice byla velice poškozena bombardováním. Asi o ½ 2. hod. odpoledne přijeli první vojáci ruští a pak až do večera táhli vesnicí, nezůstali zde, ve faře nebyl ani jeden voják německý ani ruský.
V kostele byla poškozena okna a krytina, taktéž na faře. Na svátek Nanebevstoupení Páně konány děkovné bohoslužby za účasti všech farníků.
25/7 Obec Skalice, která za války byla přifařena k Trstěnicím, se opět vrátila do Hostěradické farnosti.
Jednají o ní dějiny, proto zde následují jen zprávy lokální.
Zavraždění J.V. arcivévody Františka Ferdinanda a choti Žofie v Sarajevě dne 28. června (v neděli) 1914 ohromilo a žalem nevylíčitelným naplnilo věrné katolíky a vlastence. Bylť zesnulý nadějí Rakouska pro své náboženské smýšlení. Pro ušlechtilé snahy politické. Pro bohatou zkušenost životní. Pro ušlechtilý charakter svůj. V něm čekali jsme na obrod Rakouska a nyní okamžikem všecko ztraceno!
Od toho dne s napjetím den ze dne jsme čekali, co bude následovati. Bylo dusno jako před bouří. Cosi viselo ve vzduchu… Co pak následovalo o tom vypravují dějiny.
Vypovězena nejprve válka Srbsku. Odkud vyšlo ohnisko hrozné vraždy. Pak následovalo ostatní.
Prvého srpna vyhlášena všeobecná mobilisace (časně ráno bubnem).Veškeré mužstvo do 38 roku netto voláno do zbraní (do 24 hodin).Byla sobota. Byl jsem přede mší Sv. ve zpovědnici. Přihrnul se celý zástup Morašických mužů ku Sv. zpovědi. Ku Sv. přijímání, že nepřijdou, jelikož nejsou lační. Co mám počíti? Mnohý jde na smrt a k Sv. přijímání se nedostane – ač by rádi šli.Po krátké úvaze jsem se rozhodl podati jim Sv. přijímání, ač lační nebyli. Křtěničtí vidouce tento dobrý příklad, přišli také. Tak jsem zpovídal s malými přestávkami celý den a také Sv. přijímání podával. S každým vykonal jsem krátce generální zpověď, poučil o dokonalé lítosti, na rozloučenou každého políbil a požehnal. V neděli druhého dne o 5 hod. ráno odjížděli většinou do Znojma. U hospody stály povozy, celá dědina se sešla. Promluvil jsem na rozloučenou ještě několik slov. Křížem je požehnal. Povozy se hnuly. Pláč. Nářek.
Po odchodu na smrt následujících jsem obešel celou farnost. Zašel do každé rodiny, v níž byl mobilisovaný, i do těch které jsou knězi nepřátelské – potěšil – povyprávěl. V kázáních volil themata války se dotýkající, bral doklady ze zjevu v rodinách, na bojišti, ovšem s vyloučením politiky.Zároveň konány různé pobožnosti válečné.
Každý den večer konal jsem soukromou pobožnost v kostele. Začal jsem v srpnu 1914 a konal ji až do 30/6 1915, po celých deset měsíců. Pro nastálé práce pilnější30/6 1915 jsme na čas přerušili. Než byla účast slabá, ale konaly se pobožnosti předce.
Mobilisovaní po většině byli ve Znojmě (Pěší pluk č. 99), kdež se zdrželi asi přes týden, jsouce stále od svých rodin navštěvováni. Na to nastoupili cestu do pole na ruskou frontu.Náraz ruských vojsk byl mohutný a proto přicházely četné zprávy o padlých. První byl z farnosti, pokud bylo na jisto postaveno, zdejší domkář Antonín Pelech (A) rodem z Medlic. Spořádaný byl to člověk. Zanechal tu churavou vdovu a 4 děti ve věku od 6 – do 11 let. Později byly ale zjištěny případy padlých již z měsíce srpna: Adolf Buchta (B) dne 30/8. Byl to zdejší rolník. Zanechal vdovu s jedním dítkem. Z Morašic svobodný Jakub Semotam? (C). A tak následoval jeden za druhým. Nastalo ovšem zděšení a nářek. V říjnu šla druhá výzva – domobrana – mužové od 38 - 42 let. Z těchto hned v první srážce padl hostinský ze Zhanic Rudolf …?.(D). Zanechal 3 děti.Na to povolávány různé ročníky. Sáhlo se i k 18 letým až do 50 roku věku. Starších ročníků se šetřilo, dávány k lehčím službám.
Rodiny pozůstalých dostávaly podpory. Obyčejně se čítalo na jedno dítě denně 20k ( = 40 haléřů) a žena 80h. pokud vím nejvyšší podpora v jedné zdejší rodině činila 4 koruny denně. Tímto způsobem bylo o rodiny slušným způsobem postaráno. Takže začal se jeviti v rodinách jistý blahobyt, zvláště když začali stoupati ceny hospodářských produktů. Šlo to ponenáhlu, ale dostoupily ceny netušené, závratné výše. Abych alespoň přibližně naznačil, uvádím některé ceny. Míra pšenice 50 Ko (asi je zde myšleno 50 kilo – poznámka přepisovatele), před válkou kolem 10 K ve válce 18 K. Žito 50 Ko, Před válkou asi 8 K, ve válce 17 K. A teď ještě více stouply ceny dobytka. Kůň před válkou stojící 1000 K, prodával se ve válce za 3000 K i výše. Kráva s teletem přede válkou 1000 K prodávala se až 2500 K i výše. Párek prasátek stál až ….(E). Husa nekrmená 16 K, slepice až 10 K. Zdejší jeden soused ve 14 dnech stržil za 2 roční hříbata a jednu krávu přes 6000 K! Jedno kilo sádla 10 K. Blahobyt zvláště rolníků rostl tudíž měrou netušenou. Peněz bylo mezi lidem velmi mnoho. Ale stoupaly i ceny takových potřeb, které se musili kupovati zvláště kůže a mýdlo. Boty stály až 120 K. Tuplovka ( před válkou 3 K) ve válce 20 K! 1 Ko - mýdla před válkou asi 64 h, ve válce asi 5 K! Hovězí maso 1 Ko – 10 K (před válkou 60 h!)
Zásoby potravin byly na venkově dostatečné ač byla stálá rekvisice obilí, pšenice lidé uschovali dostatečně zásob. V městech bylo ovšem hůře. A konečně i chudina venkovská která neměla své sklizně začala trpěti nedostatkem, neboť ani za peníze nebylo mnohdy mouky k dostání. A poměry se zhoršovaly čím déle válka trvala. Vše bylo odměřeno i kolik Ko obilí na hlavu denně, kolik kilo brambor, kolik cukru, ostatní bylo státem zabráno. Draho se ovšem prodávalo, peníze tu byly, ale začal se jeviti nedostatek potravin. Tak jest tomu dnes, kdy tyto řádky píšu (17/10 1916). Jak bude dále, to ví Pán Bůh. Mlýny byly zavřeny pro valnou melbu. Semlely jen na lístky vydané od hejtmanství a sice dle zákonitého předpisu co do množství.
Na jednu hlavu vyměřeno denně: brambor ½ kila.
Při počátku války nastalo zděšení. Člověk se chvěl a v této tísni obracel svou mysl k Pánu Bohu. Dojemné byly dopisy vojínů: Modlete se za nás! Jen Bůh nás může zachrániti. Nalezl jsem v hrůzách války zase Boha! Atd. Proti převládalo mínění, že to válka přivede lidstvo zpět k Bohu a náboženství, jemuž v době předválečné vždy více se už odcizovali. Tak tomu bylo v začátcích. Pomalu si ale všickni na ty hrůzy zvykaly. Nepůsobily už takovým dojmem.
(A)
(B)
(C)
(D)
(E)
(E)
1945(D)
(E)
1938
Rok 1938 byl velmi pohnutý neustálými polit. událostmi. 9.října 1938 vtáhlo do přifařených Morašic německé vojsko a obec zabrána, což Morašičtí s velkou bolestí nesli. Tím větší však byla radost, když po 6 týdnech Morašice opět vráceny do Repub. Českoslov. Ve čtvrtek 24. listopadu byla tam slavná mše a veliká slavnost. Také obec Skalice byla vrácena a poněvadž Hostěradice, kam Skalice byla přifařena, zůstaly v říši, byla obec Skalice přifařena do Trstěnic.
1942
Dne 18. března (středa), předvečer sv. Josefa byly nám odebrány zvony. Jeden po druhém byl pomalu spuštěn z věže na připravené vozy za účasti téměř celé obce a ve tváři všech bylo vidět smutek. Zas bez zvonů. Byly pořízeny péčí tehdejšího faráře dp. Frant. Kvasničky (A) v r. 1929 za 57.278,10 K od firmy R. Manoušek (B) a spol. Brno.
Byly odevzdány tyto zvony:
795 kg f1 ….s obrazem sv. Václava a s nápisem: Sv. Václave, nedej zahynouti nám ni
budoucím..
457 kg a1….s obr. kříže a nápisem: V tomto znamení zvítězíš.
243 kg c1….s s obr. P. Marie a náp.: pod ochranu Tvou se utíkáme.
30 kg s náp. Sv. Josef
1525 kg
Zvony sdělával stavitel Jedlička (C) z Višňové a ve čtvrtek ráno na 2 vozech odvezeny do Hrotovic do okresní sběrny ( Re..sa (D) silničního oddělení ).
Na sv. Josefa zaspívala mládež „Rozloučení se zvony“ píseň složenou naší básnířkou pí. Stáci Březinovou (E) č.50 na nápěv „ Zasviť mi ty slunko zlaté“:
1.Navždy umlkly jste zvony, ztichla srdce kovová,
sledními tesknými stony, zachvěla se obloha.
Svámi srdce naše pláče, slzy máčejí nám líc,
že snad nikdy, nikdy v žití, neuslyšíme vás víc.
2.Než poslední hvězda zhasla, zazněl ten váš svatý hlas
a když večernice vzešla, k modlitbě jste zvaly nás,
drahému když otci, matce, hrobník tvrdé lůžko stlal,
k hrobu jste je provázely, snámi hlas váš zaplakal.
3.Svatá Marie, Václave, svatý kříži vítězný
kteří dlíte v věčné slávě, za nás proste na zemi,
by Bůh nejvýš spravedlivý, uslyšel naše lkání:
Buďte s Bohem naše zvony, a na brzské shledání.
Dne 18. března (středa), předvečer sv. Josefa byly nám odebrány zvony. Jeden po druhém byl pomalu spuštěn z věže na připravené vozy za účasti téměř celé obce a ve tváři všech bylo vidět smutek. Zas bez zvonů. Byly pořízeny péčí tehdejšího faráře dp. Frant. Kvasničky (A) v r. 1929 za 57.278,10 K od firmy R. Manoušek (B) a spol. Brno.
Byly odevzdány tyto zvony:
795 kg f1 ….s obrazem sv. Václava a s nápisem: Sv. Václave, nedej zahynouti nám ni
budoucím..
457 kg a1….s obr. kříže a nápisem: V tomto znamení zvítězíš.
243 kg c1….s s obr. P. Marie a náp.: pod ochranu Tvou se utíkáme.
30 kg s náp. Sv. Josef
1525 kg
Zvony sdělával stavitel Jedlička (C) z Višňové a ve čtvrtek ráno na 2 vozech odvezeny do Hrotovic do okresní sběrny ( Re..sa (D) silničního oddělení ).
Na sv. Josefa zaspívala mládež „Rozloučení se zvony“ píseň složenou naší básnířkou pí. Stáci Březinovou (E) č.50 na nápěv „ Zasviť mi ty slunko zlaté“:
1.Navždy umlkly jste zvony, ztichla srdce kovová,
sledními tesknými stony, zachvěla se obloha.
Svámi srdce naše pláče, slzy máčejí nám líc,
že snad nikdy, nikdy v žití, neuslyšíme vás víc.
2.Než poslední hvězda zhasla, zazněl ten váš svatý hlas
a když večernice vzešla, k modlitbě jste zvaly nás,
drahému když otci, matce, hrobník tvrdé lůžko stlal,
k hrobu jste je provázely, snámi hlas váš zaplakal.
3.Svatá Marie, Václave, svatý kříži vítězný
kteří dlíte v věčné slávě, za nás proste na zemi,
by Bůh nejvýš spravedlivý, uslyšel naše lkání:
Buďte s Bohem naše zvony, a na brzské shledání.
(B)
(E)
20/5 Díky Bohu, hrozná válka skončena. – 8. května v úterý prošla Trstěnicemi rudá armáda. Po celou válku těšili jsme se, že moc německých zločinců bude přece zlomena a oni potrestáni. Farní budova i s polnostmi měla býti zabrána, nedošlo však k tomu, jen a 30 mír polí dali němcům, kteří se do Trstěnic přistěhovali z Besarabie. Trochu válečných hrůz jsme zakusili v pondělí 7. května. Právě když v kostele byl konán …. (A) průvod (křížové dny) a byli jsme u 1. oltáře, přiletěla ruská letadla a počala obec bombardovati, ač zde nebyl ani jediný němec. Nálet se opakoval několikráte za den. Hořelo asi v 8 domech, mnoho …. (B) bylo poškozeno, asi 30 kroků od fary na silnici u sv. Jana Nep. vybuchly 3 bomby. Julie Ježková (C) byla zabita střepinou. Od večera až do 10. hod v úterý prchalo Trstěnicemi německé vojsko.
Také přifařena obec Džbánice byla velice poškozena bombardováním. Asi o ½ 2. hod. odpoledne přijeli první vojáci ruští a pak až do večera táhli vesnicí, nezůstali zde, ve faře nebyl ani jeden voják německý ani ruský.
V kostele byla poškozena okna a krytina, taktéž na faře. Na svátek Nanebevstoupení Páně konány děkovné bohoslužby za účasti všech farníků.
25/7 Obec Skalice, která za války byla přifařena k Trstěnicím, se opět vrátila do Hostěradické farnosti.
(B)
(C)
Komentáře
Přehled komentářů
Kde nejsou poznámky je přepis správný:
1914
D) Sedlák
E) 260 K
1938
Vidi (viděl) 22.VI.1939 Jan Hamáček děkan
1942
Vidi 19.5.1942 Jan Hamáček děk.
D) musel bych vidět celé
1945
D) Rudolf Sedlák
A) prosebný průvod
B) střech
Transkribce
(Michal, 6. 10. 2007 19:48)