Největší statek našich germánských předků byla svoboda. Jako svobodný muž žil germán na svém dvoře a kromě lovu a rybaření se zabýval rolničením a pěstováním dobytka. Každý měl tolik půdy, kolik pro svou rodinu potřeboval. Les, voda a louka byly společným majetkem všech svobodných mužů, nazývaly se alla manida Allmende. Svobodný muž zodpovídal sám sobě za své činy a nikomu jinému. Co obec vyžadovala, dávali členové obce dobrovolně. Povinností každého svobodného muže bylo, zůčastnit se rokování a válek.
Výzva k boji byla zprostředkovávána oblastními hrabaty. Každý svobodný muž se musel sám vyzbrojit, nést za sebe veškeré náklady a stravu na 3 měsíce. Při těch mnoha válkách a válečných taženích to bylo těžké břímě, pod nímž hospodářství velmi trpěla. Oblastní hrabata jako úředníci koruny zemského pána začala dělat z povolávací služby zdroj výdělku. Ty, kteří jim dlužili odvody, nebrali do zbraně, mohli zůstat doma a hospodařit, ale později po nich žádali předání celého hospodářství, které zapůjčili hospodáři k dalšímu obdělávání. Tím ale sedlák ztratil svoji svobodu. Musel poslouchat hraběte jako pána svého statku........utrženo.........Pánem země byly kromě toho předávány celé vesnice na feudály jako odměna za poskytnuté služby ve válce nebo na kostely a kláštery jako známka královské blahovůle. Tímto způsobem byl také předán Mušov klášteru Kounice a přešel pod pány z Mikulova.
15.ledna 1249 daroval moravský zeměpán Přemysl Otakar II. Jindřichu z Lichtenštejna za věrné služby vesnici Mikulov se vším příslušenstvím a německým právem jako dědičný majetek. Tato listinná dohoda "po německém právu" je velmi důležitá, protože dokazuje, že mušovští svobodní sedláci podle tohoto práva nebyli žádní poddaní pána pozemků. Mnoho mušovských rodin (Lieber, Beck) mají dodnes uchovány své selské pečetě na listinách.
V roce 1249 bylo darování obnoveno a 1.5.1262 znovu potvrzeno. Doklad o tom, jak důležité a významné toto darování pro panstvo bylo. Z dokladu z Paříže na Hartneida II. z Lichtenštejna z 11.3.1332 se dozvídáme přesně, co patřilo k domu Nicolspurch: dom Weisenstein (Růžový hrádek - Sirotčí hrádek), vesnice Věstonice, Perná, Dunajovice, Brod, Mušov, Sedlec, Nejdek, Lednice, Bulhary, Úvaly, Milovice, vesnice se vším všudy co k tomu patří, s kopci a údolími, lesy, keři, rolemi, loukami, vinicemi, vodami, řekami, rybníky,...........
Mušov od té doby patřil až do roku 1848, kdy bylo zrušeno nevolnictví, panstvu mikulovskému. Jeho pány byly do roku 1249 šlechtici Wilhelm a Hermann z Drnholce. Od roku 1249 do roku 1560 patřilo panství Mikulov pánům z Lichtenštejna. Po 300letém trvání majetku toto panství Lichtenštejnové ztratili. Roku 1560 prodal Christof von Lichtenštejn panství na maďarského svobodného pána Ladislava Kereczenyiho za 60000 českých tolarů............zemřel bezdětný...........1575 na svého.............od roku 1848 patřilo.............roztrháno, chybí.
Soudobé události
Kolem roku 1259 vynalezl františkánský mnich Berthold Schwarz střelný prach. Zavedly se střelné zbraně a změnilo se vedení válek. K výrobě střelného prachu se používala síra, salpeter (čpavek?) a dřevěné uhlí z olše, vrby, topolu. Uhlí se pálilo v milířích. Ve starých listinách, že také v Mušově byl takový milíř a mlýn, kde se uhlí mlelo na uhelný prach. Název Kohlstatt (uhelné místo) ukazuje místo, kde se toto vyrábělo.
V roce 1270 zanechala Anežka, zavržená manželka Kadolda z Wehingen, klášteru Oslavany kromě jiného také rybářství v Mušově. V roce 1279 po bitvě u Dürnkrut táhl císař Rudolf Habsburský z Laa přes Mikulov, Mušov a Pohořelice do Brna. Vesnici Mikulov dal právo tržní.V roce 1332 osvobodil Jan Český pozemky Hartneida II. z Lichtenštejna za 1000 marek stříbra od zemských daní a zemského soudu. Všechny soudní případy mušovských byly od této doby prováděny mikulovskými pány. V roce 1334 obdržel Hartneid II. z Lichtenštejna od krále Jana jako odměnu za pomoc při válkách a náhradu více půjček poskytnutých králi a za škodu způsobenou Maďary a Rakušany více statků, mezi jiným také Děvičky jako královský majetek podle německého práva.
Hraniční spory
Kolem roku 1350 vypukly mezi klášterem Kounice a pánem z Lichtenštejnů spory o hranice mezi Mušovem..............utrženo............Mušov byl tehdy vesnice s 25 statky, 150 obyvateli, farou a mýtem. V roce 1377 koupili páni z Mikulova od Johanna z Pochmalitz mlýn, který měl 1/4 mušovského mlýna, ležícího u Dyje u Mušova. V roce 1399 vylučuje Heinrich, probošt skotského kláštera ve Vídni z církevního svazku moravského markrabího Prokopa a jeho příznivce, mezi jimi také Sigmunda z Mušova.
Výzva k boji byla zprostředkovávána oblastními hrabaty. Každý svobodný muž se musel sám vyzbrojit, nést za sebe veškeré náklady a stravu na 3 měsíce. Při těch mnoha válkách a válečných taženích to bylo těžké břímě, pod nímž hospodářství velmi trpěla. Oblastní hrabata jako úředníci koruny zemského pána začala dělat z povolávací služby zdroj výdělku. Ty, kteří jim dlužili odvody, nebrali do zbraně, mohli zůstat doma a hospodařit, ale později po nich žádali předání celého hospodářství, které zapůjčili hospodáři k dalšímu obdělávání. Tím ale sedlák ztratil svoji svobodu. Musel poslouchat hraběte jako pána svého statku........utrženo.........Pánem země byly kromě toho předávány celé vesnice na feudály jako odměna za poskytnuté služby ve válce nebo na kostely a kláštery jako známka královské blahovůle. Tímto způsobem byl také předán Mušov klášteru Kounice a přešel pod pány z Mikulova.
15.ledna 1249 daroval moravský zeměpán Přemysl Otakar II. Jindřichu z Lichtenštejna za věrné služby vesnici Mikulov se vším příslušenstvím a německým právem jako dědičný majetek. Tato listinná dohoda "po německém právu" je velmi důležitá, protože dokazuje, že mušovští svobodní sedláci podle tohoto práva nebyli žádní poddaní pána pozemků. Mnoho mušovských rodin (Lieber, Beck) mají dodnes uchovány své selské pečetě na listinách.
V roce 1249 bylo darování obnoveno a 1.5.1262 znovu potvrzeno. Doklad o tom, jak důležité a významné toto darování pro panstvo bylo. Z dokladu z Paříže na Hartneida II. z Lichtenštejna z 11.3.1332 se dozvídáme přesně, co patřilo k domu Nicolspurch: dom Weisenstein (Růžový hrádek - Sirotčí hrádek), vesnice Věstonice, Perná, Dunajovice, Brod, Mušov, Sedlec, Nejdek, Lednice, Bulhary, Úvaly, Milovice, vesnice se vším všudy co k tomu patří, s kopci a údolími, lesy, keři, rolemi, loukami, vinicemi, vodami, řekami, rybníky,...........
Mušov od té doby patřil až do roku 1848, kdy bylo zrušeno nevolnictví, panstvu mikulovskému. Jeho pány byly do roku 1249 šlechtici Wilhelm a Hermann z Drnholce. Od roku 1249 do roku 1560 patřilo panství Mikulov pánům z Lichtenštejna. Po 300letém trvání majetku toto panství Lichtenštejnové ztratili. Roku 1560 prodal Christof von Lichtenštejn panství na maďarského svobodného pána Ladislava Kereczenyiho za 60000 českých tolarů............zemřel bezdětný...........1575 na svého.............od roku 1848 patřilo.............roztrháno, chybí.
Soudobé události
Kolem roku 1259 vynalezl františkánský mnich Berthold Schwarz střelný prach. Zavedly se střelné zbraně a změnilo se vedení válek. K výrobě střelného prachu se používala síra, salpeter (čpavek?) a dřevěné uhlí z olše, vrby, topolu. Uhlí se pálilo v milířích. Ve starých listinách, že také v Mušově byl takový milíř a mlýn, kde se uhlí mlelo na uhelný prach. Název Kohlstatt (uhelné místo) ukazuje místo, kde se toto vyrábělo.
V roce 1270 zanechala Anežka, zavržená manželka Kadolda z Wehingen, klášteru Oslavany kromě jiného také rybářství v Mušově. V roce 1279 po bitvě u Dürnkrut táhl císař Rudolf Habsburský z Laa přes Mikulov, Mušov a Pohořelice do Brna. Vesnici Mikulov dal právo tržní.V roce 1332 osvobodil Jan Český pozemky Hartneida II. z Lichtenštejna za 1000 marek stříbra od zemských daní a zemského soudu. Všechny soudní případy mušovských byly od této doby prováděny mikulovskými pány. V roce 1334 obdržel Hartneid II. z Lichtenštejna od krále Jana jako odměnu za pomoc při válkách a náhradu více půjček poskytnutých králi a za škodu způsobenou Maďary a Rakušany více statků, mezi jiným také Děvičky jako královský majetek podle německého práva.
Hraniční spory
Kolem roku 1350 vypukly mezi klášterem Kounice a pánem z Lichtenštejnů spory o hranice mezi Mušovem..............utrženo............Mušov byl tehdy vesnice s 25 statky, 150 obyvateli, farou a mýtem. V roce 1377 koupili páni z Mikulova od Johanna z Pochmalitz mlýn, který měl 1/4 mušovského mlýna, ležícího u Dyje u Mušova. V roce 1399 vylučuje Heinrich, probošt skotského kláštera ve Vídni z církevního svazku moravského markrabího Prokopa a jeho příznivce, mezi jimi také Sigmunda z Mušova.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář