Děkujeme Vítězslavu Vítkovi za poskytnutí podkladů
Protokol
sepsaný dne 12. dubna 1946 o 13.15. hod. u SNB okresního velitelství I. v Mikulově s Otmarem Blatným, vikářem, národnosti české, nar. ve Znojmě, bytem v Mikulově, náměstí Rudé armády čís. 3, ve věci zjištění okolností, za nichž byl požárem zničen zámek v Mikulově.
Jmenovaný byv napomenut, aby mluvil pravdu, vypověděl.
„Jsem nepřetržitě v Mikulově od 30. července 1938, kdy jsem byl ustanoven vikářem u sv. Václava v Mikulově. Po dobu bojů o Mikulov jsem se zdržoval povětšině na proboštství. Hlavní boje o město začaly v neděli dne 22. dubna 1945, v době kdy jsem sloužil mši svatou v kostele. Ježto po zahájení střelby se věřící rozutekli, odešel jsem současně na proboštství, které se nachází v těsném sousedství zámku.
Téhož dne asi o 14 hod., slyšel jsem praskot ohně. Vyšel jsem na půdu proboštské budovy v domění, že tam hoří. Ježto oheň jsem tam nezjistil a praskot slyšel stále, vyšel jsem na nádvoří, odkud jsem viděl šlehati plameny ze zámku. Dalším pozorováním jsem pak viděl, že oheň vychází ze zámku z mnoha míst současně. Z toho jsem ihned soudil, že oheň nepovstal bombardováním neb dělostřeleckou střelbou, nýbrž byl vědomě a úmyslně založen. Z rychlého rozšiřování ohně jsem nabyl přesvědčení, že rozšíření ohně muselo býti uměle a plánovitě podporováno.
Požár zámku byl zhruba lokalisován asi za dva dny. V těch dnech jsem byl revolučním MNV ustanoven kulturním referentem. Mimo jiné své povinnosti jsem šel ohledávati škody na shořelém zámku. Přitom se potvrdila moje původní domněnka, že požár byl plánovitě založen a řízen. Viděl jsem, že byly požárem zachváceny a zničeny pouze ony části zámku, kde byly umístěny cennější věci a sbírky a kde šlo o representační místnosti zámku. Oproti tomu místnosti podřadné, jako byty služebnictva apod., přesto že byly v tomže poschodí, nebyly požárem vůbec dotčeny.
Po vychladnutí trosek shořelého zámku jsem pak viděl, že v nesesuté jedné místnosti se nachází plechová nádoba s nápisem „Berlin“, jakých se používá na přechovávání hořlavin, hlavně nafty a benzinu, čímž jsem se opět utvrdil v domněnce, že požár byl uměle živen.
Při pozdějších prohlídkách byl jsem Němcem, Dr. Jüttnerem, který byl již v té době pověřen zachraňováním zbytků památek, upozorněn v několika místnostech na stopy, které by mohly nasvědčovati, že tam byla umělá ohniska požáru. Kameny v těchto místech jsou nápadně vypáleny, co nasvědčuje tomu, že v těchto malých místech byl vyvinut větší žár, než jaký po sobě zanechal celkový oheň zámku.
Kdo by v uvedeném případě přicházel v úvahu jako pachatel, aneb osnovatel, nemohu udati. Jsem hlavně ze získaných poznatků toho přesvědčení, že oheň byl záměrně a plánovitě proveden. Zda požár zosnovali a provedli ustupující SS-mani, aneb jestli popud k požáru a tím ke zničení zámku a cenných sbírek vyšel z vedení strany NSDAP, nemohu nikterak opodstatniti.
O věci již nemohu nic jiného udati. Podotýkám, že zachraňováním sbírek pověřený Dr. Jüttner jest osobou naprosto spolehlivou. Již také proto, že sám jest odborníkem a milovníkem památek, zdá se býti naprosto vyloučeno, že by o připravovaném požáru zámku něco věděl, aneb dokonce spolupracoval na plánu zničení. Dr. Jüttnera znám jako řádného člověka, který vystupoval jako odpůrce nacismu“.
Jmenovaný byv napomenut, aby mluvil pravdu, vypověděl.
„Jsem nepřetržitě v Mikulově od 30. července 1938, kdy jsem byl ustanoven vikářem u sv. Václava v Mikulově. Po dobu bojů o Mikulov jsem se zdržoval povětšině na proboštství. Hlavní boje o město začaly v neděli dne 22. dubna 1945, v době kdy jsem sloužil mši svatou v kostele. Ježto po zahájení střelby se věřící rozutekli, odešel jsem současně na proboštství, které se nachází v těsném sousedství zámku.
Téhož dne asi o 14 hod., slyšel jsem praskot ohně. Vyšel jsem na půdu proboštské budovy v domění, že tam hoří. Ježto oheň jsem tam nezjistil a praskot slyšel stále, vyšel jsem na nádvoří, odkud jsem viděl šlehati plameny ze zámku. Dalším pozorováním jsem pak viděl, že oheň vychází ze zámku z mnoha míst současně. Z toho jsem ihned soudil, že oheň nepovstal bombardováním neb dělostřeleckou střelbou, nýbrž byl vědomě a úmyslně založen. Z rychlého rozšiřování ohně jsem nabyl přesvědčení, že rozšíření ohně muselo býti uměle a plánovitě podporováno.
Požár zámku byl zhruba lokalisován asi za dva dny. V těch dnech jsem byl revolučním MNV ustanoven kulturním referentem. Mimo jiné své povinnosti jsem šel ohledávati škody na shořelém zámku. Přitom se potvrdila moje původní domněnka, že požár byl plánovitě založen a řízen. Viděl jsem, že byly požárem zachváceny a zničeny pouze ony části zámku, kde byly umístěny cennější věci a sbírky a kde šlo o representační místnosti zámku. Oproti tomu místnosti podřadné, jako byty služebnictva apod., přesto že byly v tomže poschodí, nebyly požárem vůbec dotčeny.
Po vychladnutí trosek shořelého zámku jsem pak viděl, že v nesesuté jedné místnosti se nachází plechová nádoba s nápisem „Berlin“, jakých se používá na přechovávání hořlavin, hlavně nafty a benzinu, čímž jsem se opět utvrdil v domněnce, že požár byl uměle živen.
Při pozdějších prohlídkách byl jsem Němcem, Dr. Jüttnerem, který byl již v té době pověřen zachraňováním zbytků památek, upozorněn v několika místnostech na stopy, které by mohly nasvědčovati, že tam byla umělá ohniska požáru. Kameny v těchto místech jsou nápadně vypáleny, co nasvědčuje tomu, že v těchto malých místech byl vyvinut větší žár, než jaký po sobě zanechal celkový oheň zámku.
Kdo by v uvedeném případě přicházel v úvahu jako pachatel, aneb osnovatel, nemohu udati. Jsem hlavně ze získaných poznatků toho přesvědčení, že oheň byl záměrně a plánovitě proveden. Zda požár zosnovali a provedli ustupující SS-mani, aneb jestli popud k požáru a tím ke zničení zámku a cenných sbírek vyšel z vedení strany NSDAP, nemohu nikterak opodstatniti.
O věci již nemohu nic jiného udati. Podotýkám, že zachraňováním sbírek pověřený Dr. Jüttner jest osobou naprosto spolehlivou. Již také proto, že sám jest odborníkem a milovníkem památek, zdá se býti naprosto vyloučeno, že by o připravovaném požáru zámku něco věděl, aneb dokonce spolupracoval na plánu zničení. Dr. Jüttnera znám jako řádného člověka, který vystupoval jako odpůrce nacismu“.
Skončeno, hlasitě přečteno, shledáno správným a podepsáno.
Vyslýchající: Svědek: Vyslýchaný:
prap. Ant. Janíček v.r. šstrážm. R. Krytinář v.r. O. Blatný v.r.
Zapisovatel:
šstrážm. Jan Novák v.r. Razítko oblastní úřadovny státní bezpečnosti v Mikulově
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
